středa, května 17, 2017

Babo babo

Jindra zbožňuje dělání báboviček.

Říká tomu "babo babo" a tráví tím denně tak deset hodin.

Je to pro mne zajímavá zkušenost, jelikož Zitul na to nebyla a hriště jí nikdy nějak zásadně neoslovovalo.

Pískoviště je ovšem velmi inspirativní místo.

Člověk zde má příležitost pochopit toho hodně o lidstvu.

Sedím na rantlu pískoviště a koukám před sebe.

Jindra sedí kousek pode mnou a dělá babo babo.

Přichází chlapeček.

Vezme Jindrovi babo.

Jindra zalapá po dechu.

Říkám chlapečkovi, že to bylo naše babo, ale že mu půjčíme jiné babo, když nám toto naše babo vydá.

Chlapeček stojí a kouká.

Jindra se naštve a jde si pro jiné babo.

Rozumná volba.

Nasupeně sedí na okraji pískoviště a buší do písku.

Chlapeček jde za ním a vezme mu i toto babo.

Jindra se nezná.

Jemně strčí do hošíka, ten pustí babo a Jindra si obě babo odnáší.

Chlapeček zaraženě sedí v písku.

Zároveň bedlivě sleduje, co na to já a další rodiče říkáme, jestli je to jakože v pohodě.

Jindra taky sleduje.

A z toho, zda hodíme hysterickou reakci, nebo zda mu souhlasně poklepeme na rameno, soudí, zda se to takto v lidském společenstvu dělá.

Když máte autismus, tak nedokážete dobře odezírat sociální kontext toho, co děláte.

Není vám to nějak jasný.

Přemůže vás to.

Stojíte na pískovišti a nevíte.

Přesně si vybavuju, jak Zitul bývala v těchto situacích zmatená a obvykle se pak dala na zoufalý útěk kombinovaný se sebepoškozováním.

Tak koukám na ty dva malé sígříky, jak se perou o babo, Jindra se snaží uplatit na chlapečka své otrokářské postupy a učinit ho porobeným batoletem, je to velmi zajímavé sledovat, a říkám si, že autíci to mají v životě těžší.

Ale možná jak se to vezme.

Když se vykašlete na souhlas i odsudek společnosti, jste vlastně mnohem svobodnější.

0 komentářů:

Okomentovat