sobota, března 04, 2017

Rodičům všech budoucích vysokoškoláků

Minulý týden jsem měla několik vysoce pozoruhodných konverzací s VŠ pedagogy z různých fakult v různých fázích kariérního vývoje.

Jednotící prvek byl jediný - kritika studentstva.

Víte co, ono to tu bylo určitě vždycky.

Už vidím, jak v 11. století na univerzitě v Bologni pedagogové nadávají, že ti studenti nestojí za nic.

Barvitě si to představuju, jak stojí pod nějakým prastarým průčelím a nadávají jak špačci. A o kousek dál nadává hlouček studentů, že ti pedagogové, to už je teda vrchol, jak jsou nemožní.

Taky si třeba představuju, jak nějakému pedagogovi řekněmě v 16. století studenti vmetou do tváře, že oni nic opisovat nebudou, protože přece máme knihtisk. Jestli se tedy na univerzitách opisovalo. No, spíše asi ne, to jsou jenom moje představy.

Ale tyhlety debaty s učiteli mne vždycky hrozně bavily a baví.

Tak se vždycky kolegů ptám, kde vidí ten hlavní problém.

Ať to popíšou.

Zajímavé je, že napříč různými obory a profesemi se všichni dost shodují.

Vytvořila jsem tedy seznam doporučení, která současní VŠ pedagogové z mého okolí dávají současným rodičům malých dětí.

Abychom předešli další trablům. Protože tak nějak cítíme, že studenti se nám pod rukama proměňují a že ti současní se dost liší od těch nedávno minulých.

Takže, zde je to moudro. Nejdříve co nedělat.

I. NEŘEŠTE problémy za svoje dítě.

Samozřejmě ne všechny a ne vždycky, musíte být citliví, ale většina lidí kolem mne včetně mne je toho názoru, že většina studentů neumí samostatně řešit věci. K tomu, aby člověk mohl něco vyřešit, musí k tomuto řešení DOSTAT PROSTOR. Tj. určité situace musí vyhnít natolik, aby mladému člověku došlo, že je to průšvih. Průšvihy jsou součást zrání a vývoje.

II.  NEVYKLÁDATEJTE svému dítěti, že je geniální.

V horším případě vám uvěří. I kdyby geniální bylo, tak ho nálepka geniality již nejlépe od předškoláka od malička bude spíše tížit. Není třeba věřit ve vlastní výjimečnost. Je zapotřebí naučit se pracovat a vytvořit si odolnost. Když jste k tomu výjimeční, tak tím lépe. Ale vaše genialita za vás práci v laboratoři neudělá.

III. NEUTVRZUJTE své dítě v tom, že se proti němu celý svět spiknul, když se mu něco nepovede.

Veďte ho k tomu, že sebereflexe je dobrá věc a přestože příliš sebereflexe škodí, tak v rozumných dávkách je to zázračná medicína.

IV. NEVYTVÁŘEJTE alternativní realitu.

Nevytvářejte a neudržujte absurdní a vykonstruovanou pseudorealitu, jenom proto, že si ji vy přejete.

V. NEMLUVTE špatně o učitelích.

Najděte dítěti takovou školu, abyste o jeho učitelích nemuseli mluvit s despektem. Možná máte pocit, že spiknout se proti úče s vaším potomkem je super, ale realita je, že mu tímhle do budoucna škodíte. Učitel je modelová autorita, srážku s blbou modelovou autoritou asi váš potomek v pořádku přežije, ale pokud se bude celoživotně domnívat, že autority jsou k ničemu, tak si při současném uspořádání společnosti nepomůže.

Dobře, zde tedy co nedělat.

A zde, pozitivně definováno, co dělat.

I. DĚLEJTE s dítětem věci rukama, ve špíně, venku. Od útlého věku.

Aby si vypěstovalo odolnost. Tenhle bod se podle mne extrémně podceňuje. Lidi musí něco vydržet a musejí se k tomu aktivně vést.

II. SPORTUJTE  s dítětem.

Veďte ho k tomu, že na úspěch se musí často (dlouho) pracovat. Že práce je někdy nepříjemná. Že tělo je někdy unavené.

III. PODPORUJTE HO REALISTICKY.

Když se mu něco nepovede, nehledejte viníky situace tam, kde nejsou. Až bude potomek dospělý, tak mu tento přístup spolehlivě podrazí nohy, protože bude obviňovat všechny kolem za věci, které řídí sám.

IV. NAJDĚTE MU TY NEJLEPŠÍ UČITELE

Najděte mu dle svého uvážení nejlepší školu a tu potom respektujte. Velmi ožehavý bod. Najděte mu takovou školu, abyste o ní mohli mluvit dobře. Nevykládejte o jiných autoritách v životě dítěte, že jsou k ničemu a neshazujte je. Učitelé nejsou kreténi. Věřím tomu, že nejsou. Mají snahu, někdy se jim to daří víc a někdy míň, ale mají tu sílu pošoupnout vaše dítě dál do oboru, kam vy už třeba za svým dítětem nemůžete. Vašemu dítěti se po této cestě bude lépe postupovat v určité synergii s učitelem. Věřte i tomu, že vztek na učitele či určité negativní pocity při studiu jsou určitou fází. Věřte učitelům. Pro dítě je velmi ošidné přejímat znalosti a dovednosti od někoho, kdo je neustále rodinou kritizován, propírán a shazován.

V. BUĎTE VZOREM

Netelefonujte do školy kvůli prospěchu. Ani u prvňáčka ani u studenta VŠ. Neintervenujte. Opravdu. Kazíte svému dítěti charakter. Snižujete jeho schopnost vyřešit budoucí průšvihy. Tím, že na sebe přejímáte zodpovědnost za jeho rozhodování a činy, ho neučíte, jak tyto situace do budoucna vyřešit. Buďte vzorem. Charakteru. Morálky. Diplomacie.

Tak. Odventilovala jsem se.

Ale při tom množství geniálních dětiček v mém okolí, kterým zlé okolnosti zabránily v dosažení nějaké zásadní životní mety, je prostě občas nutné se odventilovat.

Práce, odolnost, výdrž, charakter, víra, že to dopadne.

Tím se vyhrává.

3 komentáře:

  1. Nedá mi to a připojím dvě další rady:
    1) Učte své dítě, že ať se mu ve škole/v práci/ve sportu nepovede cokoli, nijak to nesnižuje jeho lidskou hodnotu. Pak možná nebude tolik lpět na výsledcích a nebude vymáhat na druhých lidech zlepšování za každou cenu.
    2) Učte dítě poznat, kdy už je toho na něj moc. Tvrdě pracovat a trénovat - ano, ale ne za hranicí, kde už jde o zdraví.

    OdpovědětVymazat
  2. Zkuste si přečíst nadpis.....

    OdpovědětVymazat
  3. Naprosto souhlasím.
    Studijní předpoklady nebo talent bez pracovitosti a pokory mnoho neznamenají.

    OdpovědětVymazat