čtvrtek, března 30, 2017

Nejkrásnější

Ráno stojíme u dveří, Zitisko oblečený, nachystaný do školy a nadšeně mi vykládá, že dneska jdou se školou SBÍRAT BROUKY.

Když projevím jistou obavu, zda sbírat brouky je z etického hlediska správné, Zitisko dodává, že spíš POZOROVAT, MAMI.

Odvážím Zitisko do školy a jdu do práce.

Práce je akční. Běhám, zařizuju, píšu. A do toho telefonát ze školy. Hrkne ve mně. Telefonáty ze školy nikdy nepřinesly nic dobrého. Buď je dítěti špatně, nebo vyvedlo nějakou autínovatost. Tak po pátém zazvonění se odhodlám to vzít. 

Volá Zitínova asistentka. Krve by se ve mne nedořezal. Doufám, že si Zitisko nějak neublížilo, nebo po někom nehodilo cihlu (což se reálně v minulosti stalo) nebo nějakou podobnou věc.

Když jsem nervózní, chovám se jako Woody Allen. Pronáším vtipné, nepříliš přiléhavé hlášky. Po mém woodyallenovském úvodu se slečna asistentka rozpovídá, stále mi ale není jasné, proč volá. Každopádně jsem zatím vyrozuměla, že Zitisko je naživu a v pořádku. Slečna asistentka povídá a povídá a pak dodává, že Zitisko tedy bylo smutné, že se nešli ti brouci hledat a že vlastně KVŮLI TOMU VOLÁ. 

Vida! V tom to bude. Zitisko něco vyvedlo a nemohlo se na brouky. Mírně se uklidňuju a poslouchám dál. Zitisko určitě brečelo a bylo šíleně smutné, a proto ze školy volají.

Ale prý to bylo jinak. Situace se vyvinula následovně. Zitisko se na začátku prvouky přihlásilo, že by ostatním dětem chtělo poreferovat o broucích. Paní učitelka byla hodná a Zitína vyvolala, aby Zitisko tedy předneslo referát. Zitisko předstoupilo před tabuli a 40 MINUT MLUVILO. 

O broucích. V tomhle momentu mám pocit, že už chápu, kde je problém, a slečnu asistentku přerušuju a ptám se, proč Zitína nezastavily? Protože dobře vím, co máme doma, a jaké to je, poslouchat dokola entomologické atlasy. Někdy je potřeba to prostě utnout a říct, že to už stačí. 

A slečna asistentka říká - no to mne špatně chápete, já nevolám, že to byl problém, já volám, že to bylo SKVĚLÝ. Že Zitul 40 minut nesmírně poutavě přednášela o hmyzu. O tom, jak hmyz dýchá. Jak a kde žije. O tom, jak si chrostíci tvoří obaly. O včelách, vosách, vosičkách. Všechno včetně latinských názvů a taxonomického zařazení. Ukazovala, kde mají brouci které orgány, z čeho se jejich tělo skládá, jaký mají životní cyklus... různé zajímavosti.... Pak utvořili s dětmi diskuzní fórum. Děti byly naprosto nadšené, nechtěly přestat a doptávaly se na podrobnosti. Tak jsme ten výjev nechtěly s paní učitelkou přerušovat, protože jsme měly pocit, že by to byla prostě škoda... Víte, já si myslím, že to bylo skvělý. 

Tak proto vám volám. Abyste taky mohla mít radost. Protože my ji máme.

A na ty brouky se půjde zítra.

9 komentářů:

  1. Úplně chápu, jakou jste měla radost, já ji mám taky a to Vás a Zitul znám jen odsud. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Gratuluju! Motivovat ostatní není sranda a to každý nedokáže. A vůbec ne vrstevníky. Taky mám radost.
    m

    OdpovědětVymazat
  3. Mám pro vás tip na prima exkursi na brouky - kousek od Brna, Zituli by se to určo velmi líbilo, ale nechci to dávat sem, tak jestli můžete třeba napsat mail, do kterého vám popíšu tu lokalitku.... ;-)
    zdravím,
    monika

    OdpovědětVymazat
  4. Krása jednoduše krása. Zituška je opravdu šikovná! Takový super happyend :)

    OdpovědětVymazat
  5. To je ohromný, jsem dojatá:)

    OdpovědětVymazat
  6. no to je nádhera... jsem dojatá :-) Jarka

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherné, přeji víc takových zážitků, protože takové Zitul i její spolužáci potřebují.

    OdpovědětVymazat
  8. Mě Zitisko nepřekvapuje. VÍM to o ni už dávno.

    OdpovědětVymazat