neděle, února 26, 2017

Zaobírat se květinami

Sedím u stolu a vedle Zitisko vytváří ikebanu a snaží se do misky na kenzan nějak napresovat jakousi větvičku a vzdychá, že to nejde.

Já se pro změnu snažím způsobit, aby v mé malé misce vypadala dobře jakási tymiánová větvička, která tam ale zjevně nepasuje, něco je s ní prostě špatně, je to jasné jako facka, jenom nevím co.

Tak se s tím společně pereme.

Zitisko nacpalo větev a nyní vzdychá, protože krátí tulipány a není si asi úplně jistá, jak moc zkrácené mají být.

Já pro změnu vzdychám, protože větvička upadla a nová tam nějak nejde napasovat a navíc to pořád není ono, vypadá to jako prasečí ručka, no hrůza.

Ale uvnitř cítím, že je to super.

Že děláme se Zitul něco SPOLU.

A že děláme něco ŽENSKÉHO.

I když teda ikebanu vymysleli muži a dlouho ji i muži provozovali.

Ale ženského v tom smyslu, že se zaobíráme květinami a nic jiného v danou chvíli neřešíme.

A zaobírat se květinami k nám nějak patří.

Nějak cítím, že bych se jako žena MĚLA zaobírat květinami.

Že je to pro mne jaksi prospěšné a pro celou rodinu taky.

A to myslím zcela emancipovaně.

Není to žádná moje povinnost.

Nikdo to po mně nechce a nevyžaduje.

Ale já uvnitř cítím, že je to pro mne hluboce prospěšné a pro Zitul taky.

Že je to nějak užitečné pro mou duši.

Pak jdeme do parku a sbíráme větvičky a díváme se, které by se nám hodily a které ne a je to legrace.

A já jsem šťastná, protože přesně takhle je to skvělý, najednou se díváme kolem a vidíme tolik větviček a tvarů a barev a vidíme, že příroda je krásná.


1 komentář:

  1. Ahoj Julie, při čtení článku jsem přemýšlela, jak to vlastně Zitul má se svým ženstvím? Myslím tím vztah k činnostem, které jsou považovány za "ženské", k ženskému oblečení, k holčičím hračkám a k chování, které je považováno za "ženské".
    Možná jsou to divné otázky, ale téma "autismus a ženy" mě poslední dobou dost zajímá.

    OdpovědětVymazat