sobota, února 11, 2017

O matkách a lidech

Stojím v kanceláři své mámy a ta mi právě vysvětluje, že odstranila z dosahu všechny čokolády, protože jsem jí údajně sama říkala, že POTŘEBUJU ZHUBNOUT.

Ne, neříkala.

Navíc ani zhubnout nepotřebuju.

Můj BMI je v pásmu, které WHO označuje za NORMÁLNÍ.

Za poslední rok jsem zhubla 10 kg, čehož si má máma zjevně nevšimla.

A jak tak poslouchám, vlastně neposlouchám, co říká, tak mne napadá - proč.

Proč tohle mámy dcerám dělají?

Kde se stane ta chyba, že tomu milovanému voňavému uzlíčku, který si maminka přinese z porodnice, začnete vštěpovat do hlavy, že nemá být tlustý, nemá se přecpávat čokoládama a tak nějak vás prostě začne štvát.

A myslím na jeden strašlivý výjev, kterého jsem byla svědkem při poslední návštěvě Luhačovic v létě.

Seděla jsem v kavárně a vedle mne seděla matka s dcerou.

Matce bylo určitě tak 85 let a dceři tipuju k šedesáti.

Seděly, mlčely.

Napětí se dalo krájet.

Nenávist byla zcela zjevná.

Matka něco zavrčela.

Dcera zavrčela ve stejném tónu nazpátek.

A já bylo jasný, že to takhle spolu doklepou.

A já jsem si říkala, že toto je naprosto děsivé. Že se nelze smířit s tím, že to jenom takto nějak doklepeme.

A nejde jenom o naše muže.

Jde o naše matky, otce, sestry, bratry.

Nejde to přece nechat osudu a běžet samospádem.

Tak jsem tak stála, přemítala, proč když stále víc a víc hubnu a intenzívně kojím již 16 měsíců nesmím dle své matky ani čtvereček čokolády a proč to takhle na tom světě je.

A pak jsem šla domů a přemítala, zda náhodou něco takového nedělám Zitínovi.

Doufám, že ne, ale úplně jist si člověk být nemůže.

3 komentáře:

  1. Zdravím, Julie :-) Mně moje máma zase říká, že jsem hubená. V dospívání mi to vadilo, teď je mi to jedno. Moje BMI je též v normě. Obě víme, že to máme v genech a že je to tak v pořádku.

    OdpovědětVymazat
  2. Júlia, hoci sme neboli s mužom vychovaní vo viere, nám rodičia otrepávajú o hlavu 4. prikázanie: Miluj otca svojho a matku svoju...snáď to už s mužom napĺňame doplneným Novým zákonom: Milovať budeš nepriateľa svojho...

    OdpovědětVymazat
  3. Kupodivu existují i matky z rodu neuvěřitelných. Předesílám: je mi 55, neumím vařit a kuchyni se pokud možno vyhýbám, i když se třemi syny (23, 20, 12) to bylo a stále je náročné. Nikdy jsem své rodiče nepozvala na domácí oslavu narozenin svých či dětí, jednoduše proto, že špenát nebo rajská nejsou příliš sváteční krmě. Ač vzděláním VŠ, ing, vydělávám asi tolik jako uklízečka v lepší firmě - pracuju jako asistentka ve škole. Nemaluju se, nebarvím si vlasy a nikdy jsem se neoblékala podle módy.
    Moje máti (85) v mládí vypadala jako Ingrid Bergmanová. Když se vdávala, neuměla nic; naučila se výborně vařit, šít, dodělala si SŠ, pracovala jako vedoucí oddělení v ČS, vychovala (až nyní doceňuju, jak báječně a láskyplně) dvě děti. A NIKDY, ale opravdu nikdy mi ani slůvkem nepředhodila můj kuchyňský handicap, mé výplatní fiasko, mou šedivou hlavu (ona ani ve svém věku nešediví) a nemoderní oděv (ona vypadá a obléká se stále jako Ingrid B., jen trochu starší a štíhlejší). Ví, co mám ráda, a neopomene udělat mi tím alespoň čas od času radost. Když se do mě naváží někdo jiný, brání mě a ptá se ho: "A ty bys zvládl třeba domácnost plnou květin? Každý přece umíme něco a je ideální, když se tomu můžeme věnovat!"
    Zarámovat a vystavovat pouze ve dnech státních svátků!!!
    Kateř

    OdpovědětVymazat