pondělí, února 27, 2017

Křivá větvička, co takhle nerostla

Z té ikebany jsem plná dojmů.


Koukám na jakýsi svůj dnešní ikebanový výtvor a říkám si, že to nějak není ono.

A vybavuju si, co říkala na tom kurzu paní, co nás ikebanu učila.

Že větvička by měla přijít tak, jak rostla.

A to mi přijde velmi inspirativní.

Vidím v tom jakýsi přesah.

Že člověka, ani větvičku, ani kytku, prostě nic nelze napasovat do polohy, ve které to nenarostlo.

Pokud větvička rostla křivě doprava, tak se tak dá do vazby. Aby byla křivá doprava.

Hezké podobenství.

Každý jsme nějak narostlí.

Někdo je úplně rovnej, někdo rostl do strany.

Asi je to jedno, každý je prostě nějaký.

Ale když nás někdo napasuje do směru, ve kterém jsme nerostli, nebude to dobrý. Ani to nebude hezký.

Celý den o tom dnes přemýšlím.

A přemýšlím, jestli třeba čistě náhodou nejsem křivá větvička napasovaná do vzpřímené polohy.

Která se tam napasovala sama.

Je to zajímavé přemýšlení.

8 komentářů:

  1. Mne sa páči prímer: rozkvitnutého kríka v soľnej krajine...

    OdpovědětVymazat
  2. Přemýšlím nakolik je "rovnání křivě rostoucích větviček" (přeneseně) podstatou (sebe)výchovy....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty křivé větvičky, přijde mi, ty ikebany vždy nějak obzvláštňují, bez nich, by to nemělo jaksi to záhadné charisma. A tak je to i v životě, si myslím.

      Vymazat
    2. Určitě, dobře umístěné křivé větvičky dodávají ikebanánm jejich pravou podobu a nezaměnitelnost, stejně jako může "křivě vyrostlý" (tedy nějak podivný, třeba autistický) člověk přinést ostatním lidem nějakou svou jedinečnou dovednost. Jak napsal Tony Attwood "Lidi s AS vnímám jako barevná přadénka na tapiserii života."
      Ovšem, často si říkám, jak snadno se z barevného přadénka v určitých chvílích stává něco podobné spíš písku vhozenému do ložisek.

      Vymazat
    3. Písek v ložiskách pokazí stroj, který je jen stroj, nic co tu má být v jedné věčné podobě. Písek jej přinutí pracovat v jiné podobě, až ho kvůli tomu písku přeštelují, vyčistí a přestaví... takže vlastně pak zjistí nové metody a stroj je zdokonalen... anebo vyměněn z nový. ??????????????????????

      Vymazat
    4. Nic v přírodě neroste úplně rovně, to by byla nuda, tam pravé uhly neexistují, přesvědčte mě o opaku.

      Vymazat
  3. to je moc hezká úvaha ... Jarka

    OdpovědětVymazat
  4. Myslím, že my, lidé-větvičky, neustále někam rosteme. Někdo má kolem sebe volný protor a může si růst kam chce, což ovšem nezaručuje, že z něj bude krásná větvička, a někdo má pro růst předdefinivaný prostor, kterému se musí přizpůsobit...Rostliny jsou vůbec s tím svým neurčeným tělním plánem fascinující.

    OdpovědětVymazat