pondělí, února 20, 2017

Kód jídlo

Většinu času mám ze sebe pocit, že jsem dost mizernej rodič.

Ale někdy mám světlou chvilku.

Opravdu. Uvidíte.

Jídlo, znáte to.

Znají to skoro všichni a autirodiče to znají desetkrát víc.

Jídlo může být problém.

Velký problém.

To, co funguje na běžnou dětskou populaci, na autíky naprosto nefunguje.

Jsou schopni se roky živit zeleným želé a je jim jedno, jak moc se snažíte či naopak nesnažíte dopravit do jejich žaludku něco dalšího.

Reverzní psychologie nefunguje.

Taktika "tak nejez, nic ti nenutíme" vede akorát k tomu, že dítě po třech dnech hladovění omdlí cestou do školy.

Nene, toto není cesta.

Ale nucení není taky cesta.

Nikdo nechce být do ničeho nucen.

Po vyhrocené jídelní scénce, kterou jsme si dali cca před týdnem, jsem dospěla k názoru, že takto to dál nejde.

Zitisko jí/nejí v závislosti na barevné kompozici talíře a samozřejmě v závislosti na divných texturách a vůních.

Tak si říkám, chce to systém, který by toto respektoval.

Sedla jsem si se Zitul a jedno odpoledne jsme většinu jídla rozkódovaly do tří skupin.

Červená jídla - to jsou tak hrozná jídla, že když je sníte, budete blinkat. Třeba halušky s brynzou nebo bůček. Tato jídla se NIKDY NESMÍ NUTIT. Zde má ve mně Zitisko naprostého advokáta. Když budeme na návštěvě a budou halušky, tak se Zitína rázně zastanu a řeknu, že mne to moc mrzí, ale že Zituška tohle nemůže. Protože v sázce je její důvěra ve mně. Těchto jídel není tolik.

Zelená jídla - to jsou vynikající jídla, která by Zitisko pokud možno chtělo každý den. Třeba řízek. Problém je, že těchto jídel je jen několik málo a zbytek rodiny se jimi cítí decentně omezen, zejména pokud je jí dokola stále celé roky. Čočku už kupříkladu nemůžu ani vidět a asi to tak roky zůstane.

Oranžová jídla - velmi zajímavá skupina. Je to skupina jídel, u které se tak trochu bojíte, že s nimi je něco v nepořádku, a raději je nejíte, ale když se náhodou zapomenete a sníte je, zjistíte, že jsou vlastně docela dobrá. U těchto jídel je možné mírně trvat na svém, že dítě aspoň něco sní. Samozřejmě rozumně. Pár lžiček.

Zitisko je z nového systému nadšeno. Ví, že bůček do ní nikdy nikdo tlačit nebude, a to je samo o sobě uklidňující. Základ je, že si to může řídit sama, řekne barvu a já hned vím.

A hlásí, že minulý týden snědla PĚT ORANŽOVÝCH JÍDEL.

Spousta nových chutí a vůní.

Tak si nad tím tak přemýšlím.

Když říká, že bude po bůčku blinkat, tak jí věřím.

Věřím jí a nezpochybňuju to a nevysmívám se tomu a nezlehčuju to.

A naopak Zitisko zkouší i jiná jídla, v bezpečné zóně, ve které se cítí dobře.

Za poslední týden toho snědla tolik, co za poslední měsíc.

A já z toho mám velkou radost.

6 komentářů:

  1. Březen do kuchyně vlezem a už z ní nevylezem, bez bůčku bez halušek, sníme radši nůši hrušek. Ahoj Zitusko, bůček je fakt mor.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No... bůček byl ve školní jídelně... a na návštěvě... doma to nepěstujeme a sami to nejíme...tak proč to nutit dětem... J

      Vymazat
  2. Ahoj Julie, je skvělé, že Zitě věříte to, že některá jídla nezvládá. Já jsem si stále ještě nezvykla na to, že můžu říct, které jídlo opravdu nemůžu.
    Taky mám tři skupiny jídel: bezproblémová - můžu je jíst kdykoli, často a ve slušném množství, zvláštní - zkouším je, ale raději jen po trochách, v bezpečném prostředí a jen když je mi dobře, a pak taková, která nezkouším vůbec, jejich aroma a textura mě odrazují. Zajímavé je, že ve třetí skupině jsou prakticky jen ta jídla, která jsou všeobecně považována za "nezdravá" a doporučuje se je omezovat.
    Když jsem hodně rozhozená, tak se mi výběr zužuje a i s množstvím je to zlé.

    OdpovědětVymazat
  3. Dobrý den, Julie,

    chci se Vás zeptat zda již existuje nějaká skupina rodičů autistických dětí, o které jste psala, že byste byla ráda kdyby se scházeli? Mám šestiletého syna nechce vůbec komunikovat s cizími dospělými lidmi, bývá agresivní ( s námi komunikuje) atd. atd. atd.Byla mu zatím předběžně diagnostikována PAS s tím, že je to nejspíš AS, ale já chci nějakou pomoc, radu a sílu........SPC bylo řečeno, že máme navštívit psychiatra, logopeda a etopeda... Mohu Vás prosím požádat o radu, o doporučení někoho, kdo by mohl nějak poradit? Děkuji Vám Katka (afrikak@seznam.cz)

    OdpovědětVymazat
  4. Podobné problémy mohou mít i neauti děti, kolem jídla to u nás nikdy nebylo lehké. Dceřino záhadné vzdorování jídlu vyřešila bezlepková dieta - po jídle už jí není zle, nemá z něj strach, změnily se chutě a stravuje se neuvěřitelně hezky a zdravě. Syn je "jídlový autík", má složité vztahy k různým věcem - nepozře tepelně upravenou zeleninu, protože je měkká a rozpatlaná, zato syrovou jí bez problémů. Není schopen spolknout banán, protože je divné konzistence. Nechutná mu tvaroh a pozná ho ve všech podobách. Zatím nevíme, co za tím je. Ale je to někdy teda dost složité, třeba když se k tomu všemu rozhodně být vegetarián - jako během uplynulého víkendu. Koncept semaforových jídel si pro něj půjčím, třeba nám to všem pomůže.

    OdpovědětVymazat
  5. Dobrý večer, Julie,
    tento článek mi byl obrovsky blízký. Je spoustu jídel, kterých také stejně jako Zituška nezvládám. Důležité je vždy, tak jak to děláte vy, tolerovat a respektovat. Váš blog si vždycky ráda pročítám, příjdete mi úplně normální a hlavně co ocenuji Vaši toleranci k dcerce i Jindrovi. Hodně štěstí zdraví a pište dál, protože Vaše jste mi v mnoha věcech inspirací pro život. :)

    OdpovědětVymazat