sobota, února 25, 2017

Japonská duše

Milí čtenáři, omlouvám se, že píšu míň.

Je to z prostého důvodu.

Poslední dobou mám pocit, že mnohem víc vydávám, než jaksi přijímám. A potřebuju se nějak "dobít", abych mohla zase vydávat.

Dobití má podobu nejrůznějších více či méně šílených akcí, které podnikám, aby se moje vnitřní duševní nádoba jaksi zpátky naplnila.

Ale docela to funguje.

Jsem sice unavená úplně stejně, ale o hodně víc pobavená.

Jedním z nejnovějších počinů je, že jsem se rozhodla začít aranžovat ikebanu.

K tomuto úkolu jsem přizvala Zitisko, protože Zitul miluje vše japonské.

Origami, suši, ikebanu, všechno.

Dneska mi sdělila, že má japonskou duši.

Doslova řekla: "Maminko, maminko, mám pocit, že mám duši z Japonska".

Trochu ve mně hrklo. Co když je to pravda?

Co když duše cestují a Zitínova duše je opravdu duše z Japonska?

Ale zpět k ikebaně.

Šly jsme na kurz.

Protože na pořádné výkony člověk potřebuje pořádné učitele.

A v Brně je to štěstí, že se takoví učitelé dají najít.

Šly jsme na kurz a bylo to bezvadné.

Zitínova japonská duše je nadšena.

A moje taky.

Takže sedím, sotva držím oči otevřené, protože s Jindrou je každý den akčním dobrodružstvím, ale mám dobrou náladu a radost.

Dám sem pár fotek.

Je to nádhera!

4 komentáře:

  1. Chválím krásná díla v dalším příspěvku. Ruční práce opravdu pomáhají dobíjet specifiký druh energie, to mám vyzkoušené.
    Zitina japonská duše mi připomněla, jak jsem už od mala pochybovala o svém češství. Měla jsem tehdy ráda různé knížky, jejichž děj se odehrával v Anglii, a říkala jsem si, že patřím právě tam. Když jsem během studií na VŠ začala víc cestovat, zjistila jsem, že dovedu být doma skoro všude, kam se podívám, ale že zároveň všude budu (autisticky) trčet. Toto moje rozpoložení vystihuje citát od Erasma Rotterdamského: "I am a citizen of the world, known to all and to all a stranger."
    Nevím, zda je to tím, že se ve mě smíchaly geny z různých oblastí Evropy, nebo tím, že moje duše před umístěním v mém těle procestovala půl světa.

    OdpovědětVymazat
  2. Právě jsem zažila Aha moment, náhlé procitnutí a pochopení. Duše všech lidí z PAS, co znám, jsou japonské.
    Jednoduchost a tichý půvab, jasná pravidla přinášející klid a mír. Díky.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se mi líbí ten postřeh Tuutiki: duše všech lidí s PAS jsou japonské.Ale určitě ne z Japonska dnešního, onehdá jsem se s hrůzou dočetla, že Japonci mají speciální výraz pro smrt přepracováním. Dnešní Japonsko má asi ke klidu a míru hodně daleko - firmy z lidí doslova ždímají nadlidské výkony a země vymírá, na sex nemá nikdo ani čas, ani sílu, takže se téměř nerodí děti. To je hodně vzdálené naší představě idylického Japonska . . .

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ale to neznamená, že Japonci takový ve své podstatě nejsou a jejich kultura taky... (jak píše Tuutiki). Že někdo v článku, který jste četla sumarizuje stav obecně, hlavně ekonomicky...

      Vymazat