sobota, ledna 21, 2017

Sourozenci

Dnes mne napadlo, že jsem snad ani jednou nenapsala nic o tom, jak se Zitul a Jindra spolu mají.

Jak jim to jde jako sourozencům.

Často na ně dva koukám, jak se někde lomcují, přetahují o knížku, Zitisko křičí MAMÍÍÍÍÍ, ON MI TO BEREEEEEEEE  a Jindra s urputným výrazem nepustí a nepustí, a říkám si, jestli spolu budou vycházet, až jim bude třicet, čtyřicet.

Zda se budou navštěvovat. Zda si třeba nějakým geniálním komunikátorem, který v té době bude k dispozici, budou volat. Zda se budou bazálně mít rádi.

Doufám, že ano.

První měsíce Zitisko na Jindru koukalo jako na nové zvířátko v zoo. Takový nový tvor, co s námi žije. Zitisko k němu přistupovalo dost vlažně, ale myslím, že to vůbec nevadí, rezervovanost na začátku je podle mne prima věc.

Batolecí období tomu dodalo šťávu a novou dynamiku.

Zitín totiž vidí, že Jindra o ni šíleně stojí.

Jindra Zitína nesmírně obdivuje.

Celá jeho bytost Zitína zbožňuje.

Když Zitisko píše úlohy, Jindra usedá na koberec a snaží se taky něco psát.

Když si Zitisko čte, Jindra si chce taky číst.

Nejlépe tu stejnou knihu.

Když Zitisko spí, Jindra chce taky spát.

V Zitínově posteli.

A tak za Zitínem všude chodí malý mužíček, který napodobuje naprosto všechno, co Zitín udělá.

A překvapivě myslím, že Zitína to baví.

Hodně.

A taky ji to těší.

Takže pomalu vzniká taková jemná linka té sourozenecké lásky.

Umocněná tím, že Jindra je nesmírně sociální tvor, který stále začíná nové a nové hry, nenechá se odmítnout, nenechá se odradit, a zkouší to znovu a znovu.

Ideální parťáci to jsou.

Zitisko na oplátku za ten zájem a zbožňování Jindru chrání a upřímně se bojí, aby něco nesnědl nebo si nějak neublížil a chodí mi říkat, když si všimne něčeho podezřelého, což je od ní moc hezké, protože při frekvenci Jindrových pojídacích příhod je pravděpodobné, že nám dospělým něco uteče.

Když jsem kvůli Jindrovi opakovaně volala na toxikologickou linku, držela mne vyděšeně za ruku a hrozně se o brášku bála.

Pravda, někdy se Zitisko ptá, kdy už Jindra vyroste, protože toto je k nevydržení, mami, jak je malej.

Zitisko taky včera říkalo, že by chtělo sestřičku, protože TENTO BRATR JE STRAŠNÝ, ale myslím, že to nakonec zvládneme.

1 komentář:

  1. Moji 2 kluci necelé 4 roky od sebe- v dětství se rvali jak koně,starší si myslel,že ho mladší musí poslouchat...v pubertě se ignorovali a v dospělosti jsou nejlepší kamarádi,jezdí spolu na dovolené,sportovat, tak konečně bratři jak se patří. Lena

    OdpovědětVymazat