pondělí, ledna 02, 2017

O perspektivě

Jindra spí a já přemítám nad šálkem kafe.

Že moje nejlepší články na vědeckých serverech četlo třeba... třeba tak... dvě stě lidí. Za rok. Nebo za dva.

Zatímco každý příspěvek, který napíšu na blog, čte třeba tisíc lidí... denně... Zhruba.

Třeba na jednom vědeckém článku pracuju víc než rok. A přečte si ho fakt pár lidí. A nepochopí ho možná ani třeba jeden.

A když napíšu sem na blog, že nepiju kávu, tak si to přečtou stovky lidí.

Tak si říkám, kdyby mne přejelo auto? Co po mne zůstane?

Hromada více či méně ironických příspěvků na bloggeru.

Je to velice zajímavá představa, protože jaksi relativizuje tu důležitost práce.

Možná nejsme na světě od toho, abychom pracovali.

Možná jsme primárně od toho, abychom se sdíleli s ostatníma?

Ať už má to sdílení sebedivnější formu?

Nevím.

Ale jsem ráda, že blog čtete!

Díky!


3 komentáře:

  1. Taky se snažím zjistit, proč jsme vlastně na světě. Až na něco přijdete, dejte mi prosím vědět.

    OdpovědětVymazat
  2. "...možná jsme primárně od toho abysme se sdíleli s ostatníma! " Na tom něco bude! Díky za další podnět k zamyšlení 🙃

    OdpovědětVymazat