středa, ledna 04, 2017

Kontrola

Za poslední dobu jsem vedla s několika lidmi pozoruhodnou konverzaci, která se vždy zásadním způsobem podobala.

Von nedělá, co má dělat.

Vona si dělá, co chce.

Principem těchto konverzací bylo postěžovat si, že protějšek NEDĚLÁ, CO MÁ, MÁ VLASTNÍ HLAVU A DĚLÁ SI CO CHCE.

Ano.

A samozřejmě v návaznosti na to vymyslet strategii, jak způsobit, aby někdo dělal to, co nechce, to, co chceme my.

Tomu se jinak říká manipulace.

Jak tedy způsobit, aby nás někdo miloval, když nás nemiluje, aby dělal to, co nechce, aby si nedělal to, co chce.

A já to vždycky poslouchám, ty pozoruhodné proudy konverzace, a říkám si, kde se to v lidech bere.

Ta potřeba kontroly.

No kde?

K čemu slouží to, že vaše Máňa bude dělat, co budete chtít.

Co to ve vás sytí.

Proč potřebujeme donutit někoho, kdo o nás nestojí, aby nás šíleně miloval.

Vzteklý šéf, protivná manželka, panovačný partner, všichni nějakým způsobem uplatňují kontrolu, aby si udělali dobře. Aby upevnili svou dominanci a především, aby nějakým způsobem utlumili nějaká svoje vlastní zranění. Jenže v dlouhodobém měřítku dominance vyvolá jen revoltu anebo odúmrť.

Tak to vždycky tak poslouchám a říkám si - no on možná i bude dělat, co má, co mu předepíšeš... ale nebude tě mít rád... anebo se vztekne a práskne dveřma a už ho neuvidíš.

Kontrola je dobrá věc. Brání nám v tom, abychom se opakovaně vystavovali situacím, které jsou pro nás bolestné. Je to jakýsi štít. Brání nám v tom, abychom si sami ublížili, anebo abychom vědomě ubližovali ostatním. Pokud je správně použitá. Kontrola slouží taky tomu, abych zabránil/a ostatním, aby ubližovali mně. Nulová kontrola znamená nulová obrana. Kontrolu potřebujeme.

Ale typicky je použitá nesprávně. Slouží k rychlé úlevě od bolesti, kterou život přináší, dává nám okamžitý pocit, že bolest je pryč, protože my to můžeme změnit. Přináší iluzi, že my sami můžeme způsobit, že se ostatní budou chovat tak, že nás to nebude zraňovat. Ale není to pravda. Pravda je, že ostatní se NEUSTÁLE budou chovat způsobem, který nás zraňuje a žádný stupeň naší kontroly to nevyřeší, přátelé moji.

A požadovat po ostatních, aby se uzpůsobili světonázoru, který jim vnutíme, je naprosto, naprosto naivní. Možná to chvilku budou předstírat, ale pak to skončí v pasivně agresivním pekle anebo ve velkém emocionálním výbuchu.

Tohle mi běží hlavou, když poslouchám nějaký monology o tom, co by kdo měl nebo neměl.

Jak je na špatné cestě a měl by se napravit.

A podobně.

Ta dynamika kontroly mi běží v hlavě a říkám si, že ten, kdo iniciuje to napravování ostatních a světa a vesmíru, je obvykle sám ten nejrozbitější a nejzraněnější.

A že místo řízení galaxií by bylo lepší si to připustit.


4 komentáře:

  1. .. dotaz. co následuje po fázi sebepripusteni, kdyz je tento týpek tímto způsobem nastaven třeba dlouhodobě :) otazník nebo tři tečky. nikdo neví... taky tím může hrát nějakou roli, ze které není snadné vystoupit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to každopádně není lehké z toho vystoupit, naopak, je to velice těžké. Po fázi sebepřipuštění musí následovat fáze sebehojení, sebeléčení, sebelásky, přdstavuju si to jako velmi mechanisticky jako léčbu nějakého viditelného zranění - taky potřebuje čas a je nutné, aby se do zlomeniny neustále nešťáralo, ale aby se nechala zahojit. V praxi to znamená vykopnutí většiny dysfunkčních vztahů ze svého života a pobyt sám/a se sebou v klidné samotě... lidi se ale samoty z nějakých důvodů bojí a ti, co mají problém se zvýšenou kontrolou, obzvlášť...

      Vymazat
  2. .. dekuju i za rozbité. i za předsevzetí!

    OdpovědětVymazat
  3. ...chorá psychika toto nedokáže sama...chorá psychika potrebuje milosť, ten fenomén láskavého nahliadnutia a zmierenia sa so sebou s odstúpením od seba, priepasti choroby, porušenia...ináč toto nie je schopná previesť... ľudia manipulujú aj preto, že sú chorí, alebo zranení až na zbláznenie, ale chcem s nimi žiť...potom je zázrak, že to prebehne a my sa pohneme dopredu oslobodením a žijeme, nie živoríme...
    To viete, že Vás rada čítam, Júlia, Vy uvažujete mimoriadne,tak ako nikto:-), ale keby to bolo aj zázračné uvažovanie, pre život s mojimi troma potrebujem ten zázrak:-)

    OdpovědětVymazat