pátek, ledna 20, 2017

Jen tak

Moc nevím, o čem psát.

Když píšu své oblíbené příspěvky o tom, jak obtížné je kloubit práci aktivní vědkyně s mateřstvím, napíše mi moje oblíbená skupina fanoušků, že jsem debil, protože se přece dalo očekávat, že s dvěma dětma je dost práce a že by bývalo mnohem prozíravější se vůbec nerozmnožovat, protože bych si jednak nyní nemusela stěžovat, jednak by se lidi jako já vůbec rozmnožovat neměli.

Tito moji fanoušci to pak obvykle doprovodí výčtem veškerých gramatických chyb, kterých jsem se v daném příspěvku dopustila, za což jim děkuji, protože obvykle mívají pravdu.

Svědčí to o tom, že tento můj fanklub má přes svou nenávistnost své kvality, jelikož češtinu ovládají jeho členové opravdu dobře. Někdy si říkám, zda to není skupina zhrzených češtinářů/češtinářek?

Nevím.

Jisté je, že odvádějí i editorskou práci, protože mají i tendenci se vyjadřovat k různým pasážím jako k redundantním, takže zastanou práci editora i korektora v jednom.

Což je prima servis, protože blogy jsou obvykle postaveny na tom principu, že tyto dvě funkce, známé v běžných periodikách, na blogu nefungují.

Blog totiž nejsou noviny.

Noviny si kupujete a platíte tím nepřímo lidi, kteří v nich sedí a kteří jsou vám zavázáni odvést práci v určité kvalitě.

Blog obvykle čtete jen tak a maximálně vám tam skočí nějaká reklama, kterou si ale hravě vyblokujete nějakým doplňkem v prohlížeči.

Vím, vím, kultura projevu je důležitá.

Odjakživa od sebe separovala různé společenské vrstvy, aby se dobře poznalo, kdo kam patří.

Já, vnouče nadšených češtinářů, kde udělat hrubku bylo léta trestné, dobře vím, o čem mluvím.

Ale víte co.

V životě jsou důležitější věci než hrubky.

Opravujme hrubky sobě.

A ty ostatní nechme chybovat.

A vzniklý čas využijme na procházku.

Nebo na spánek.

Nebo na cokoli, co máte rádi.




11 komentářů:

  1. Ja od vas nejradeji ctu o Zite. Jak jste meli nejaky prusvih, ale vrhli jste se na to a cela rodina ten problem spolecnymi silami a s humorem sobe vlastnim udolala. A taky o Jindrovych vylomeninach, protoze jedno uplne stejne masakrozni vydani batolete mame doma a dela mi moc dobre vedomi, ze v tom nejsme sami ;-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za milý komentář! Ach ano, taky mne uklidňuje vědomí, že to strašlivé batole mají i někde jinde:-) moc zdravím, Julie

      Vymazat
    2. Také nejraději čtu o Zitě a jejích úspěších. Její svět je mi blízký a články o ní jsou určitě inspirací pro další rodiče podobně "nestandardních" dětí.
      Články o mateřství mám ale taky ráda. Nevidím v nich totiž snahu si stěžovat, ale spíš to, že sice lze být aktivní vědkyně a matka zároveň, ale je nezbytné pamatovat při tom na sebe a své limity.

      Vymazat
  2. Juli, já mám za to, že tyto "kluby fanoušků" sofistikovaně a zasvěceně chrlí své kritické komentáře obecně proto, že nemají odvahu/sílu/chuť..., zkrátka nemají koule na řešení vlastních problémů, ve kterých se utápí až po uši, vůbec netuší z které do které a kopnout si do libovolného bloggera je výrazně pohodlnější a jednodušší forma úlevy, než se sebrat a řešit si to svoje. Takže buď v klidu, naprostá většina Tvého fanklubu Ti drží palce a čte to ráda, protože Tvůj blog je hrozně fajn.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju Martine, to je přímo balzám na mou uštvanou duši. Doufám, že se máš moc fajn a že se někdy potkáme:-) Měj se! J

      Vymazat
  3. Dobrý den Julie, děkuji Vám za blog takový, jaký je. Ať už píšete o dětech, o životě, o práci, Vaše úvahy... cokoli..., je to fajn. Myslím, že by Vám nikdo neměl selektovat, o čem byste měla psát, protože je to Váš blog. Kdo nechce, nemusí to přece číst. Mě inspiruje, že dokážete i těžké věci popsat tak, jak jsou, nebo dokonce s humorem. Hlavně mě těší, že nemáte načinčaný blog protkaný product placementem plný fotek dokonalého designového bytu, v němž žije absolutně dokonalá happy family pořádající jednu skvělou oslavu za druhou, chodící z výstavy na výstavu, kde se jejich načinčané dětičky kulturně vyžívají 20x do týdne. ;) To je totiž něco, co já při práci a dětech absolutně nezvládám, a když o tom čtu u jiných, vyvolává to ve mě smíšené pocity (eufemisticky řečeno :)) Takže díky! :) Alice

    OdpovědětVymazat
  4. Nevím, jaké má kdo zkušenosti - ale noviny (ani onlajn) nekupuji, nepředplácím, ánžto odmítám podporovat lidi, kteří svoji práci nedělají :) Češtin je můj kobyl, pravda, ale při čtení blogů prostě "vypínám". Fakt je, že "vypínám" i doma, ale tam se to snažím, poctivě (!) maskovat. Piště, Julie, prosím, dál.
    Děkujeme :)

    OdpovědětVymazat
  5. Když žena má děti a nepracuje, tak jí předhazují, že se jen fláká doma a nechá se živit. Když pracuje a děti nemá, tak je sobecká kariéristka. A když má děti a pracuje, tak si nesmí povzdechnout, že nezvládá, protože to přece byla její volba.
    Já články o snaze rodinu a práci zkloubit čtu ráda. Také se o to snažím, stejně jako velká část českých žen, a váš realistický a zároveň vtipný a optimistický popis mi vždycky zvedne náladu.
    Máňa

    OdpovědětVymazat
  6. Mně se váš blog líbí právě takový jaký je a vy právě taková jaká jste!

    A přesně, jak píše někdo nade mnou - často se mi zdá, že to je odezdikezdizmus: buď je ženská "líná" a "jen doma" nebo je "kariéristka". A když má poloviční úvazek (jako já), tak dokáže během jediného dne nakoupit oboje. (Mimochodem, kdyby mi ta věda šla tak dobře jako vám, asi bych měla větší úvazek. Takhle se můžu vymlouvat na děti a hnít na nízkém akademickém stupni, muhehe :D)

    Nenechme se znechutit, všechny svoje děti milujeme, všechny to děláme nejlíp, jak můžeme a každá úplně jinak. Důležitá je láska, na ostatní sere pes ;)

    OdpovědětVymazat
  7. Julie, Váš blog je naprosto super tak, jak je! Nechápu, proč lidi čtou něco, co je štve a ještě mají tendenci to komentovat... asi potřebují svoji denní dávku nas*anosti a když je nikdo nevytočí v reálném světě, jdou online. Na to se dá říct jediné: dobře jim tak!

    OdpovědětVymazat