neděle, prosince 11, 2016

Výchova batolátka

K čemu to připodobnit....

Jak to popsat....

Batolátko....

Batolátko je zvláštní životní stádium člověka.

Něco jako larva, bych tak řekla.

Vyniká smělými plány a značným akčním rádiem při minimálním odhadu a mizivém množství zkušeností, které by batolátko varovaly, že: 1) hrozí popálení, 2) hrozí otrava, 3) hrozí pád, 4) hrozí cokoli jiného, ale hrozí.

Batolátko je neohrožené a věří tomu, že je nesmrtelné.

Proto mu smrtelnost musejí neustále připomínat ostatní členové rodiny, což batolátko otravuje a prudí.

Batolátko má také jasnou představu o svém stravování (sušenková kaše, odpoledne sušenky a večer sušenkový sendvič, což jsou dvě sušenky, uprostřed slepené čokoládou).

Má jasné představy o svém odívání (tyhle kalhoty NIKDY.....A V TOM STRAŠNÉM OVERALU UŽ TAKY NEJDU).

Zajímavé jsou spánkové cykly batolátka, kde zatím vědci nevysledovali žádnou pravidelnost.

Batolátko se jednou svalí a prospí dva dny, podruhé dokáže bdít 48 hodin v kuse a poté usnout vestoje.

Zastávám názor, že na výchovu batolátka je potřeba alespoň tak šest lidí.

Zatímco jeden batolátko obstarává, další si ovazuje řezná poranění, jeden spí, druhý spravuje rozbitý nábytek, třetí poskytuje psychologickou pomoc ostatním a další dva jenom tupě čumí, aby se trocha vzpamatovali.

 Bohužel, v naší společnosti je to zařízeno tak, že obvyklý počet dospělých, kteří jsou doma s batolátkem, je jeden nebo dva, podle toho, kdo je zrovna v práci nebo prostě někde venku.

V tom případě se často stává, že člověk musí batolátko obstarávat, zatímco sám sobě ovazuje řezné poranění, mezitím spí, jednou rukou spravuje rozbitý nábytek, poskytuje psychologickou pomoc ostatním členům rodiny, co jsou zrovna doma, například dětem, a taky u toho jen tak tupě čumí.

Z této perspektivy se mi jeví jako naprosto pozoruhodný jev, který nazývám CHLAPSKÁ ZÁBAVA.

Vypadá to asi takto.

Poté, co se vyčerpají naprosto veškeré možnosti, jak Jindřicha zabavit, utahat, matka ulehá mrtvolně na pohovku.

Přichází otec a s dítětem si začíná hrát A) na polynéské tanečníky, B) na kunfu pandu, C) na pád letadla, D) na středověké rytíře.

Výborná je i hra zvaná JINDRA, kdy se otec bije v prsa a skanduje JIN-DRA-JIN-DRA a to hodně nahlas, batolátko se pak přidá a taky skanduje něco batolecí řečí.

Po této performaci batolátko sice i nadále nespí, ale nálada v týmu se nápadně vylepšuje.

Když se vystřídají všechny možnosti A-D, tak se batolátko obvykle aspoň trochu unaví a místo divokého pobíhání po bytě již klidně chodí z místnosti do místnosti, kde přátelsky kontroluje, zda jsou všechny rozházené hračky a jiné předměty správně rozloženy v prostoru. Pokud ne, se shovívavým úsměvem zase něco někam zahodí a pokračuje v obchůzce. K obchůzce používá trojzubec, který nosí čert na Mikuláše, asi pro větší dramatický efekt.

Po obchůzce lze batolátko obvykle nalákat na leporela s krtečkem, za kterými je ochotno si zalézt do postele. V posteli batolátko blahosklonně kyne poddaným, skanduje JIN-DRA, prohlíží krtečka a ani si nevšimne, že už vlastně spí.

Rodiče obvykle zůstávají tam, kde byli naposledy viděni, ležíc v koupelně na zemi nebo opření na chodbě o zeď, kde setrvají až do rána, aby se celý cyklus mohl opakovat.



6 komentářů:

  1. Ach, áno, áno, áno, áno, áno....

    OdpovědětVymazat
  2. stadium "tupě čumí" mi zůstalo dodnes - Ale žiju :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ach, krásné období :D Moc výstižně sepsané, už to mám úplně obalené vzpomínkovým optimismem :D

    OdpovědětVymazat
  4. Málem jsem se počurala smíchy :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Výborně, Jindro...!!!!! :-))

    OdpovědětVymazat
  6. Ať žije chlapská zábava :-)

    OdpovědětVymazat