sobota, prosince 17, 2016

O zlých dětech podruhé

Včera jsem byla fakt hodně smutná.

Přemýšlela jsem, jestli sem ten svůj příspěvek vůbec mám dávat.

Aby nenarušoval auru toho, jak je všechno super.

Ale pak jsem došla k názoru, že je moc důležitej.

Že výborně demonstruje realitu.

A že ukazuje tu druhou stránku našeho života, o kterém sem toho dávám opravdu málo.

A v noci jsme byli s Honzou dlouho vzhůru a já jsem jako obvykle všechno donekonečna řešila a Honza svým klidným hlubokým hlasem říkal, že to není tak strašný, jak to vždycky říká, a já jsem stejně dál šílela, a prostě jsme to nějak zpracovávali, až jsme to zpracovali do jednoho bodu.

A ten bod je, že tam byla ta hodná holčička, co Zitínovi pomáhala.

A že to je ten bod, od kterého by se to všechno mělo začít rozplétat.

Na světě jsou debilní lidi a není jich málo.

Ale je taky spousta dobrý lidí, kteří nezištně pomáhají, jako ta holčička.

Kterým věci nejsou jedno.

Takže v tomto duchu o tom se Zitínem mluvíme.

Jak jsem sem včera dala jakýsi výkřik na sociální sítě, volala hned Magda, Zitínova asistentka ze školky, naše kamarádka, náš anděl.

Magdička byla u toho, když Zitisko začalo mluvit. Pomohla jí připravit se na školu. Hlídala Zitína tu noc, kdy se narodil Jindříšek.

Magdička je fakt náš anděl.

Vzala Zitína do kina a potom na koťata, která Zitul strašně moc miluje.

A já jsem si večer říkala, že se nesmíme nechat přemoct depresí, i když je to tak lákavé.

Že nesmíme šířit beznaděj.

Že existujou dobří lidé, existují řešení, existují postupy, které fungují.

A že se musím snažit věřit, že to prostě zvládneme a současné problémy překonáme.

Moc děkuju za vřelé a milé komentáře. Opravdu.

6 komentářů:

  1. Aj ja mám z tej odvrátenej strany hrôzu a strašné stavy, ale viem už, že som silnejšia, keď milujem a nedám si to dobré vziať!
    Pripla som Vám, Júlia, k postu o Osobnosti dieťaťa video a článok Mila z konferencie o Zamestnaní autistov vo firmách... poslala mi ho známa, nie som na FB, v ten deň som plakala od šťastia a keď Milo prišiel, tak zo zúfalstva, nikto ho totiž nevidel, keď má psychotický záchvat, všetko zničí, rozmetá a on ho dostal, dôvody sú iracionálne...bojujeme u neho aj s týmto...aj so zraneniami a ďalšími poruchami.. nielen so zlými ľuďmi...
    Pokúšala som sa o tom hovoriť s ľuďmi, keď mi blahoželali, aký Milo je...a veľmi som sa zase trápila, že hovorím aj o odvrátenej strane, akoby som ju tým vyvolávala ja, aj mi to tak hovorievali blízky aj cudzí ľudia...tiež som dospela k bodu ako Vy, uchovám si z dokumentu a z toho, že na brigáde dobre pôsobí, to pozitívne, to mi patrí:-) a pomáha:-)

    OdpovědětVymazat
  2. v těch zlých chvílích myslím na ty dobré lidi - frackům a idiotům navzdory. Na cizího pána, který učil (nezištně a sám od sebe) synka bruslit; na prodavačku, která mu pomohla "najít" pečivo, u kterého stál; na spolužáka, co jej doprovodil na "novou" (posunutou) zastávku; na plavčíka, který mu - ač nemusel - půjčil prkno a věnoval hodinu času atd. atp. Připomínám si, že dobrých je jistě víc, i když je zrovna nevidím ... že kdyby nebylo jich, třeba bych ty "dobré" brala jako samozřejmost a jejich "obyčejnosti" si ani nevšimla ... Dosmutněte, milá Julie - jsme tady, venku, kolem ... ačkoli nás zrovna nevidíte, věřím, že děti si uchráníme :)

    OdpovědětVymazat
  3. Nemůžeme si vybrat, co se nám stane, ale můžeme si vybrat, jak na to budeme reagovat. A věci si nebrat osobně. To co někdo říká o někom, nic nevypovídá o tom, o kom se to povídá, ale o tom, kdo to povídá. A jsou lidé hodní a chytří (jako například Zita), ale také hloupí a oškliví (jako ti kluci). Tak to na světě je a vždycky bude. Nejhorší srážka, je srážka s blbcem. Tak, tady je několik „mouder“, ale všechno je to opravdu tak. To, co řekli ti chlapečci je opravdu přes čáru a já bych neměla strach o Zitu, ale o ně.
    Vendula

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Divný koncept "braní si osobně" bych do toho netahala. Problém je v tom, že pro autistu (zejména) ve školním věku má pokyn spolužáka "Skoč pod auto!" úplně stejnou hodnotu jako pokyn učitele "Vyřeš tyhle čtyři rovnice."

      Vymazat
    2. Je to přesně tak, jak píše Chemička...

      Vymazat
    3. Mně se naštěstí vždy podařilo si říct "Budu na sobě hodně pracovat, abych byla dost dobrý člověk a nedělala problémy. Pak nebudu muset skákat pod auto."
      Bohužel, ne každý to dokáže, hlavně když nevidí žádné východisko ze své situace.

      Vymazat