pátek, prosince 16, 2016

O zlých dětech a lidech

Dneska přišlo Zitisko ze školy, že jí nějací hoši řekli, že má skočit pod auto.

Má to prý udělat proto, aby se všem kolem, zejména nám rodičům, ulevilo.

Má si to prý načasovat tak, aby fakt skočila, až to auto pojede, ne předtím, ne potom.

A já si říkám.

Co je tohle za svět.

Co je to za lidi.

Kde tihle lidi rostou.

Kdo jsou jejich rodiče.

Tohle není dětská hra.

Tohle není dětské škádlení.

Tohle je zlo a to zlo se někde bere.

Zitul je hodná.

Zitul nikomu neubližuje, maximálně hemzá a to jde řešit.

Nějaká holčička si vzala Zitína stranou a vysvětlila jí, že ti kluci jsou ZLÍ.

A ŽE TO NEMÁ BRÁT VÁŽNĚ.

Takže v tomhle zlém světě jsou i hodní lidi.

Já to vím, že jsou.

Lidi, kterým to zlo není jedno.

Ale stejně je to strašný.

4 komentáře:

  1. Nie, nie je mi to jedno a stále sa mu nastavujem, aj keď by som sa mu chcela oblúkom vyhnúť, skryť sa pred ním...ale sprevádzať mojich znamená, najskôr nechať to zlo dopadnúť na seba, byť terčom, vytŕčať... sme iní a už to dáva ľuďom právo na to, aby nás linčovali, nie sme ukrytí, zalezení, ale sme slobodní žiť medzi ľuďmi a preto sme pre niektorých miestom, kde si vybijú všetko s čím v sebe zápasia,majú nedostatok.. alebo ani nezápasia, len vegetujú...učím sa celý život žiť so slabosťou, nedostatočnosťou v sebe, aj mimo seba, ale tá nie je zlá, ale zlo je tá neláska, neakceptácia, ktorú porušenosť v ľuďoch vyvoláva.
    Pre mňa je objav, že utrpenie má v sebe silu, možnosť byť silnejší, ako tí, ktorí ho spôsobujú, a dokonca môže týchto zlých ľudí dôstojne zadosťučiniť...ale pre týchto vegetujúcich platí, že treba ,,nechať mŕtvych mŕtvym,, a ,,oprášiť prach zo svojich šiat a ísť ďalej,,...
    Vaša cena je aj vo vašom utrpení, vaša láska (k životu), ako je známe, nie je bez bolesti a zlo tu bolo a bude...milí pozdravujem, Dorotku mám z Brna razom späť, smeruje zase do Londýna...:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Dobré ráno Julie, často si Vaše příspěvky s radosti čtu. Jsem jedna z těch, co nekomentuji, nicméně dnešní příspěvek je jiný. Ač se osobně neznáme, vlastně ani virtuálně, chtěla bych v tuhle chvíli zatukat u vás doma a říct, ze jsme tady. Moje rodina, moji známí, moje kamarádky.... proste MY. My, kteří bychom vám teď přinesli kafe a cukroví, sedli si ke stolu a lili do vas ten čaj tak dlouho, dokud by ten hnusnej pocit uvnitř nebyl až tak hnusnej. Nevim, proč me to tak vzalo, ale vzalo. Slzy v očích za vaši Zitul, za svoji dceru, za další a další...a hlavně ten odpornej pocit beznaděje v žaludku. Někdy je to opravdu boj s větrnými mlýny. Tenhle týden me to také semlelo. Takže vlastně jsem jen chtěla říct, ze je mi to líto! Jana

    OdpovědětVymazat
  3. Dnešní svět asi prostě takový je. Plný zla i dobra zároveň. Otázkou je, odkud se bere zlo... Chuť někomu ublížit. Hoši, o kterých píšeš, jsou obyčejní spratečci, kokotěnka, vymyté mozečky... Nic víc, nic míň. Takových je kolem hodně. Dospělých, tím pádem i dětí. Čím má člověk víc vymytý mozek, tím větší strach má z lidí, kteří jsou jiní, kteří vybočují z řady šedých mas. Zita je výjimečná bytost. Vyspělá duše. Tak ji vnímám. Výjimečnost je vlastnost, kterou kokotěnko neunese, která ho irituje... Je skvělé, že v Tvém příběhu je i dobro. Zaměřme se na něj, dejme mu sílu. Zrovna poslouchám přednášku o nevýchově dětí. Zajímavé. https://www.youtube.com/watch?v=VR0SdryGghQ&t=1064s

    OdpovědětVymazat
  4. Zlo i dobro vždycky bylo a vždycky bude. V tomto případě nemuselo nutně jít o zlo, o chuť ublížit, mohl to být i pokus o legraci, který se hodně nepovedl. Takovým projevům se musí jasně postavit hranice, je třeba dát najevo, že takto ne. Nic jiného se s tím dělat nedá. Bohužel, zejména autisté mají problém odlišit opravdové zlo od legrace nebo "výchovného působení" kolektivu, a proto ty hranice často nestaví.

    OdpovědětVymazat