čtvrtek, prosince 15, 2016

O osobnosti dítěte

Mám na to takovou teorii, že temperament dítěte se projevuje již prenatálně.

Že již během těhotenství se dá vytušit, respektive vnímavá matka vytuší, co se to tam uvnitř děje.

Z toho pohledu mne potěšilo, když Honza nedávno povídá: "No když si představím, že jsi měla Jindru devět měsíců v břiše... jako to muselo být strašný... fakt... jako von se furt hýbe!... pořád někam chodí... to muselo být dost hrozný myslím..."

Za tento pozdní projev mužské empatie jsem velmi vděčná, o to víc, že Honza měl pravdu, bylo to totiž od začátku do konce dost příšerný a nyní pociťuju velkou vděčnost, že se Jindra lumpácky prohání kolem mne a není mi z každého dne 12 hodin na umření.

Myslím, že Jindra je předurčen k velkým věcem.

Mohl by být třeba ředitelem pražírny na kávu.

V kávě (mojí) si s oblibou namáčí sušenky a pak je jí, i když všichni kolem zděšeně křičí, že JE TO KAFE! TO DĚTI NESMÍ! Jindrovi je to jedno a dále namáčí a když namáčet nemůže, žalostně brečí.

Další profesí, ke které je Jindra superlativně disponován, je astronaut.

Myslím, že by to saturovalo jeho kognitivní vyhladovělost. Ve vesmíru se dá spousta věcí pozorovat a není pak nutné demolovat okolní nábytek a okusovat kousky plastu z kartáčku na zuby (to se včera opravdu stalo). Astronauti provádějí měření, mají významné úkoly a naopak plast neokusují, takže si myslím, že bychom byli spokojeni oba, on i já.

Mám tu ovšem trumfové eso, myslím, že z Jindry bude fotbalista.

Ještě ani neuměl stát a už se pokoušel čutat.

Kdybych to neviděla na vlastní oči, tak tomu neuvěřím, ale opravdu čutá.

Čutá a chytá a háže balonky a již ve věku jednoho roku v těchto disciplinách překonal schopnosti své matky.

Nebo provozovatel prádelny.

Již ve věku 13 měsíců je Jindra schopen vyprázdnit pračku a naskladnit tam špinavé oblečení. Z toho plyne naděje, že se jednou bude starat sám o sebe a samozřejmě nebude viset na krku své partnerce, ale bude jí plnohodnotným partnerem, který nikoli "pomáhá", ale který sdílí zodpovědnost.
Živím v sobě naději, že mu to vydrží a při každé vhodné příležitosti ho nechám naplnit pračku a zapnout čudlík.

Jindra všechny tyto činnosti provádí rebelsky, s velkým charismatem a zachmuřeným výrazem hodným hlavního protagonisty kultovního westernu.

Dívám se na něj a říkám si - no fakt. Ještě neměl asi čtyři prenatální měsíce a už jsem věděla, že bude takovej.

2 komentáře:

  1. Pekne o ňom, aj o Zite píšete, Júlia.
    Ja si tiež pamätám toto tehotenstvo, brucho mi niekedy zmizlo na bok, že z pohľadu druhého boku som nemala žiadne, nechápala som túto veľkú pohyblivosť, zaskočila ma...
    Potom to nespávanie bábätka, možno len 20 mi cez deň...bola som natiahnutá ,,ako na škripec,, ako som bola k dispozícii (a som dodnes!), nielen unavená...vreskot až do zalahnutia uší na každý podnet, nespokojnosť...
    Bábo, ktoré sa v troch-štyroch mesiacoch preplazilo na koniec postieľky a hlavou narážalo o tyčky a potom sa do šiesteho mesiaca samé vytiahlo rúčkami na okraj postieľky, mi naháňalo úzkosť...a nemalo pud sebazáchovy, mala som aj strach ako ho ochránim...
    A potom až zúfalstvo, keď som ho musela zaujať, usmerniť, voviesť, tak malé dieťa do bežného života...ako ste raz poznamenali:začalo sa vytváranie životných stereotypov!
    Denne som si lámala hlavu ako to, či ono urobím, ako sa vcítim do jej potrieb...materstvo sa mi zdalo až kruté, krutejší ešte boli moji blízky...muž mi nemohol byť oporou, lebo až vtedy sa ukázali jeho autistické črty a schizoidné reakcie(získané v detstve) na problémy...
    Áno, čítanie encyklopédí na šerbli a triedenie šišiek, listov, chrobákov a kameňov z blúdenia po lese, lebo na ihrisku sa ani nezastavila (ak nerátam kovovú vežu na piesku), podľa Kľúča, to ma bavilo:-) Len zase toto bola činnosť medzi druhým a tretím rokom!Skoro a zložito hovorila, už medzi prvým a druhým rokom! To nám pomáhalo ju viesť!
    A poslúchla len tie usmerňovania, ktoré už v nej boli prijaté, pochopením nevyhnutnosti, ,,mechanizmu,, diania....dalo sa vôbec toto dieťa vychovávať?
    Vystrelili sme sa na inú planétu, ja do izolácie a dieťa bolo stále ako ,,vystrelené,, na pochode... na poznávacom pochode, drviac všetko čo uchopila, megliac všetko s čím sa hrala, plastelína sa v jej rukách rozliala...atraktívne akcie sme nemohli pre jej pohyb navštevovať a v škole takto vstávala a chodila celý prvý stupeň!
    Nevadilo mi, že visí na stromoch a sukne sú v jej výbave zbytočné, hoci teraz ich má najradšej, ale to, že som nikdy nezažila tú naivnú detskosť a vnútorné spojenie matky s dieťaťom...a keď som ju chcela objať, musela som si ju najskôr chytiť..aj Milana...
    A je fajn, že Jin je chlapec, ako viete :-) ale nám sa to prihodilo v ženskom rode:-)
    Takže: komponovala hudbu, videli sme to u nej na lesný roh, tak bola hrmotná:-)
    Maľovala a dumala, mala rada Boha, bojovníčka, udatná, s trefnými poznámkami, všetci hovorili, že sa v živote nestratí...a potom nastúpila úzkosť, ruka s rukou s jej uvedomovaním si reality a s životom medzi ľuďmi a v školskom systéme...je toho veľa a veľa som sa naučila premieňať tým ,,mechanizmom stresu,, na dobré:-) A nielen ním:-)
    Ste pre mňa príkladom...a to viac vidím cenu aj nášho života:-)

    OdpovědětVymazat
  2. https://zdravie.aktuality.sk/clanok/2105/neklame-neohovara-zamestnanec-ktoreho-si-pochvaluju/


    Milo:-)

    OdpovědětVymazat