čtvrtek, listopadu 03, 2016

O mé matce

Všichni ji máme, úplně všichni.

I kdyby neudělala nic jiného, než že nás porodila, stále je to naše matka.

Odnosila nás, rostli jsme v ní a přišli jsme z ní na svět.

Pak se to různě rozchází, no obecně pak nás i vychovala a spoustu věcí třeba naučila a více či méně milovala.

S mou mámou je to složitý.

Vždycky pro mne byla tak nějak vzdálená a neuchopitelná a velmi jsme ji obdivovala, ale taky jsem se jako dítě dost bála, že nás opustí a někam odejde, protože byla taková tajemná a vznešená a trochu jakoby duchem jinde.

Pak následovalo několik desetiletí různých bojůvek a vzájemných snah se pochopit.

No a to se asi nakonec podařilo.

Dneska jsem seděla se svou mámou a pili jsme kafe a ona měla na klíně Jindru a něco povídala o tom, jaký to pro něho bude v budoucnosti a mně přišlo naprosto pozoruhodný, jak to říkala.

Protože si myslím, že měla pravdu.

Že totálně Jindru chápe.

A že ty věci, které předpovídá, se fakt stanou.

A říkala jsem si, že je to pozoruhodné.

Koukala jsem na ni a říkala jsem si, že je jednak pořád moc hezká, jednak jí to sluší, když se směje, a jednak je hrozně, hrozně moc chytrá.

Až tolik, že je pak místy složité se k ní nějak přiblížit, anebo jen já mám přílišný respekt, to nevím, ale zkrátka nám to přibližování místy dvakrát nešlo.

Ale dnes se nám podařilo se přiblížit a spoustu z toho přiblížení je možné přes Jindru a já jsem za to moc vděčná, protože Jindra babičku zbožňuje, opravdu upřímně ji má rád, a babička ho taky miluje, zcela bezpodmínečně a hrozně krásně a mně jakoby se připomínaly věci z mého dětství, které jsem tak nějak zapomněla. Ty hezké věci.

Zkusím sem natáhnout i fotku.


5 komentářů:

  1. Jindra je dar a naděje... Navíc má dobré geny...

    OdpovědětVymazat
  2. Vy ste všetky tri krásne!
    Už je jasné, že babička najväčšia krásavica!
    Je úžasné, keď ženy rodu majú víziu, keď ju má matka, a o nič horšie, keď ju má babička a úplne najkrajšie je, keď je pre naše deti niekto s takýmto darom: zjednot´všetkých, pospolu, na počiatok, na podstatu a v poriadku:-)
    Všetky vás pozdravujem a veľa na Vás Júlia myslím, a rada!

    OdpovědětVymazat
  3. Nechápu, jak to některé ženy dělají,ze vypadají jako ze škatulky. Ještě se starají o domácnost, děti a kariéru. Většinou duchem nepřítomné a přece se do společnosti vypráví vždy upravené. Já na to nemám sílu a taky nad tím mávnu rukou, pak mě ale zamrzí, když vidím kolegyni,ktera je elegantní...

    OdpovědětVymazat
  4. Děti mají velkou schopnost zbližovat dospělé. Jen jim to ti dospělí nesmí kazit.
    Vzpomínám si, jak jsem jako malá školačka přemýšlela, zda mohu mít ráda babičku, když ji nemá ráda moje máma.
    Je skvělé, že jste se s maminkou sblížily a že teď můžete být pro Jindru a pro Zitu společně, jako jeden tým.
    S mojí mámou je to taky složité, ani nevím, jestli je to její chronickou nemocí, mým autismem, jejím (možná) autismem nebo něčím úplně jiným.

    OdpovědětVymazat
  5. Pani profesorku jsem na fakulte vzdy obdivovala pro jeji inteligenci, logicke mysleni a ty jeji myslenkove pochody...genialni...myslim, ze tato rodova "zatez" je vyzva pro obe vase deti:-)

    OdpovědětVymazat