sobota, listopadu 26, 2016

O kojení

Dnes jsem si vypočetla, že přesně devítinu svého života jsem strávila kojením svých dětí.

Nevím, jestli mám mít radost, že je to tak dlouho, nebo se za to mám stydět, protože spousta kompetentnějších matek by své ratolesti již kompetentně odstavila.

Ale kojení je hezký.

Přijde mi to hezký, fakt.

Užitečný a přirozený.

Včera na mne kdesi na facebooku vyskočilo jakési zahraniční diskuzní vlákno, ve kterém se řešilo mezi ženami působícíma v akademické sféře, jak to s tím kojením vyspekulovat, aby se mohlo pár týdnů po porodu na konferenci.

Jsou to kolegyně z USA.

Je tam dost normální, že na pracovní pozici, na které pracuju, se vrátíte do práce na full-time několik týdnů po porodu.

Kojení nekojení dítě nedítě.

Dítě je s chůvou a vy lítáte na konference a všem vykládáte, jak je to super, že jste nezávislá osoba a vůbec vám to nevadí, protože jste pokroková žena.

Plus každá druhá žena tam do toho vlákna psala, jak se poprala s těžkou poporodní depresí.

A já si říkám - proboha, proboha.

A říkám Honzovi - no vidíš to, jak androcentrický model fungování společnosti postavený na PATRIARCHÁLNÍM myšlení ničí ty matky i ty děti?

Protože s Honzou velmi ráda vedu ty svoje feministické dialogy, no spíš jsou to monology.

A Honza říká, no jo, ale to bys chtěla, aby se jako vrátily NĚJAKÉ KMENY? KMENOVÉ ZŘÍZENÍ?

A šel spát, protože je z péče o potomstvo značně unaven.

A já sedím a říkám si. No fakt, vyřeší to kmenové zřízení? Kde půjdou mužové na lov a ženy budou sdílet třeba péči o děti a budou si to dělat, jak jim to vyhovuje?

No nevím, budu nad tím přemýšlet dál.

Ale je mi fakt líto maminek, které chodí týden po porodu do práce, a krmí odstříkaným mlíkem, a mají nachrmlaný děti a ony mají poporodní depresi. Protože tohle spolu všecko souvisí a je to začarovanej kruh.

A přemýšlím nad ještě jednou věcí, která v té diskuzi zazněla. Že kojení je PRIVILEGIUM. Vůbec si nejsem jistá, že si tady v srdci Evropy uvědomujeme, jak děsně skvěle se máme. Že máme mateřskou, která pokrývá celou dobu doporučovaného plného kojení ze strany WHO. Že máme rodičovskou. Samozřejmě, jsou problémy, jde na to pohlížet různé - dlouhá rodičovská ženy zase hendikepuje z hlediska další pracovní perspektivy. Ale je to přece jen větší volnost. Aspoň je to možnost volby.

Ty moje kamarádky Američanky volbu nemají. Pokud do 6 týdnů po porodu nenastoupí na svou pozici, přijdou o ni.

Chtěla bych být jednou v takové pracovní pozici, abych mohla říct ženám ve své pracovní skupině toto.

JE NORMÁLNÍ MÍT DĚTI.

JE NORMÁLNÍ MÍT DĚTI BRZO.

DĚTI SE NECHOVAJÍ TAK, JAK BYCHOM SI PŘEDSTAVOVALI, A JE TO V POŘÁDKU.

V NOCI POBÍHAJÍ PO BYTĚ A CHTĚJÍ SE NEUSTÁLE KOJIT.

JE TO V POŘÁDKU.

JSOU TO DĚTI.

MĚJTE DĚTI.

Když jsou malé, je dobré s nimi trávit dostatek času.

Až jsou větší, trocha se to promění.

Ale když jsou malý, je dobré, když je máma poblíž.

A chtěla bych mít tu moc schvalovat zkrácené úvazky, práci z domova, cokoli, co ženám s dětma pomůže.

A nesmírně si vážím žen, které toto pro další ženy dělají.

Že chrání jejich mateřství.

Že chrání to křehoučké pouto mezi unavenými pracovními maminkami a jejich malými šmudlíky a snaží se těm maminkám pokud možno usnadnit.

A schválně píšu, že se jedná o ženy, protože v mém okolí toto dělají pouze ženy.




3 komentáře:

  1. Víc takových lidí jako jste vy! Díky!

    OdpovědětVymazat
  2. No a kdo jiný, než ženy?
    V Norsku teď zase přitvrdili a blázní s tou rovností ještě víc.
    ALe žena dítě nosí, rodí, prožívá všechny hormonální změny, kojí - prostě v začátcích je máma nejdůležitější. Táta má svou úlohu, jistí, podporuje rodinu, koupe, mazlí se, ale do toho roku nejmíň!! je klíčová máma. U nás nejlépe do tří let, pak už dítě samo začíná potřebovat kamarády, rádo si hraje s druhými dětmi, začíná se od mámy pomalu oddělovat a lepší už to nebude... ale ty první roky jsou úžasné.
    Alena

    OdpovědětVymazat