pondělí, listopadu 07, 2016

Malomocenství

Zitisko líčí zážitky ze školní družiny.

No mami a ty děti jsou tam takové .... no oni si vůbec neumějí hrát... (bystřím) ... a prostě tak jsem jim udělala hru! (jsem v plné pohotovosti)... jako jsem jim dala takový test...

"A jaký test, Ziti?"

"No prostě test vědomostí, mami. Na prvním papíru byla otázka: Jaký je rozdíl mezi MALOMOCENSTVÍM A CHOLEROU. Na druhém papíru dostali otázku: PROČ NELZE MÍT ZARÁZ LEPRU A TUBERKULÓZU. Na třetí papír jsem jim namalovala žito s námelem a správná odpověď byla ERGOTISMUS mami, ale oni to neznali... tak jsem jim to povykládala...

V hlavě mi běží děsivé vize ve stylu Bergmanovy Sedmé pečetě, protože Zitisko miluje popisovat, jak se lidé svíjeli na zemi a měli halucinace, to je totiž ta nejlepší část o ergotismu, jak celé vesnice byly mimo a tancovaly a pochodovaly do lesa...Zitul to miluje.

Kde se Zitisko dozvědělo o ergotismu, netuším. Můj vliv to není.

Ode mne dostala sice minulý týden ohromně děsivou knihu o nemocech, ve které je uveden barvivý výčet hlavních infekčních neduhů lidstva, ale o ergotismu Zitisko vědělo již dávno před touto knížkou. 

Vůbec je to zajímavé. Knihu o nemocech jsem koupila Zitínovi jako svérázný lék na úzkost z nemocí a doktorů. Vzala jsem Zitul do knihkupectví, Zitisko si tuto knihu zvolilo, přísahalo, že se nebude bát a že informace nebude používat ke strašení dětí (což se zcela nepovedlo), ale fakt se nemocí bojí mnohem míň. Pomohlo to mnohem víc než moje psychoterapeutické rozpravy o tom, jak se nemáme bát a jak jsou doktoři prospěšní, to bylo úplně k ničemu.

Dle hesla, že neznámého se bojíme nejvíce, tato terapie opravdu zabírá.


Například nyní se již neobává Zitul žluté zimnice, protože ví, že zrovna u nás fakt není.

A říkám si, proboha, zítra třídní schůzky...snad žádné děti neutrpěly trauma...

A zároveň jsem i velmi pobavená a taky moc hrdá.

 

12 komentářů:

  1. Doporučuji Zitě knihu Tajné stezky smrtonošů od Milana Daniela. Nejsem sice autín, ale taky jsem byla trochu nestandardní dítě a moc mě bavila. Na táboře jsem z ní po večerech předčítala dětem o moru a bavilo mě jak se bály;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvěle, moc děkuju za tip! Seženu!!!! Zdravím, J

      Vymazat
  2. Seznamování s obávaným skutečnostmi prostřednictvím knížek je skvělé, mohu potvrdit. A nemusí jít jen o malomocenství nebo žlutou zimnici, ale klidně jen o obyčejný školní výlet, pavouky nebo třeba řízení auta. Na knížce je skvělé to, že když se bojím až moc, mohu knížku zavřít.
    Zajímavé je i to, že něco, čeho se autík bojí, se může stát jeho velkým zájmem. Zažila jsem to několikrát, ať už to byla touha po dětském vysavači v době, kdy jsem zvuk jakéhokoli vysavače nesnášela, čtení o nemocech a o jedech (velmi jsem si oblíbila popis průběhu otravy muchomůrkou zelenou) nebo naprosto přízemní čtení o zážitcích skupiny dětí. Vždy mi to pomáhalo kontrolovaně poznávat to, čeho jsem se bála. A co vím od rodičů dětí s AS, mají to podobně (ale nevím, nakolik je to specifické pro PAS, možná to NT dělají taky tak). Bohužel, zájem o nemoci, úrazy nebo nehody vyvolává u neznalých dojem necitlivosti a obavy z rozvoje psychopatie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náš nejstarší syn měl z vysavače bázeň asi do tří let. Říkal mu Drak a dával mu pusu, aby se vetřel do jeho přízně.

      Vymazat
    2. Asi mu vysavač připadal jako nějaký kouzelný tvor, který záhadně požírá smetí, a bál se, že ho ten tvor taky sežere. Podobně jako se mnohé děti bojí odtoku ve vaně, ve kterém záhadně mizí voda, a bojí se, že s tou vodou odtečou i ony.
      Já nesnesla jen jeho zvuk, stejně jako zvuk mixéru nebo vysoušeče rukou. Některé typy těchto spotřebičů, resp. jejich zvuk, špatně snáším dodnes.

      Vymazat
  3. Zita je skvělá. Já nebyla tak důsledná (neměla jsem o tom svoji knihu, ale jsem milovala domácí lékaře a všechno čtivo, co bylo v okolí k mání). Dobře si pamatuju třeba fascinaci vzteklinou a moje "testování" okolí na vsi...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzteklina mě taky svého času zajímala, četla jsem si o ní v životopise L. Pasteura.

      Vymazat
  4. Já bych k tomu mohla říct dětem jen to, že na cholerínu umřel K.H. Mácha. Rozehřátý se napil zkažené, špinavé vody z kýblu, když pomáhal hasit požár domu v Litoměřicích, bylo to v roce 1836. No a pak to šlo rychle... Chudák Mácha, v 26 letech, taková škoda, kvůli jedné mizerné vodě.

    OdpovědětVymazat
  5. Zita je skvělá !!! Náš Maxík si dnes vytrhl třetí zoubek. Když jsem se ho ptala, kdo ti ho vytrhnul, tak řekl: ,,Doktor!....Profesor !!!" A přitom si ho vytrhl sám. Je to naše jelítko :-)
    Zdravím Vaši rodinu
    Terezka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sice to nesouvisí s původním tématem, ale vzpomněla jsem si na prababiččinu pamětní knížku. Popsala v ní dětství mého dědečka a jeho bratra, například to, jak se v předškolním věku vzájemně oslovovali "pane kolego".

      Vymazat
  6. Marcel Pagnol v knížce Jak voní tymián (Vyšehrad, 2000) od strany 512 vypráví pozoruhodný příběh o morové nákaze v Marseille v r. 1720. Od jeho přečtení mám úctu k octu :o)
    Moc zdravím Zitu, je skvělá. Já bych v testu zajisté neuspěla, ale bavil by mne. Jdu si vyhledat, co vlastně ergotismus je.

    OdpovědětVymazat
  7. Zitín fantastická, super záujem:-)
    Naďa, z čoho na zédeeške prepadávala, dejepisu a jazykov, dnes famózne zvláda, vďaka samoštúdiu, po histórii, ktorú nedokončila, lebo ,,uviazla,, študuje archeológiu... angličtinu sa naučila z Pána prstenov...

    OdpovědětVymazat