středa, listopadu 09, 2016

D.T.

Tak nám zabili Ferdinanda.

Ale vlastně ne nám, američanům, a nezabili, ale zvolili, a ne Ferdinanda, ale Donalda Trumpa.

A vypuklo šílenství.

Na sociálních sítích, ke kterým jsem napojená, tryská zoufalství všemi směry.

A ty barvité nadávky!

Předně, musím objasnit, že vůbec netuším, jaký bude Donald Trump prezident a určitě nemám žádný ambice to nějak odhadovat, můžu si o tom něco myslet, ale to je tak všechno.

O tomhle tento příspěvek není a nebude.

Je to v zásadě jedno.

Ale pozoruhodná mi přijde ta reakce lidí, na kterém jsem jakýmsi virtuálním způsobem napojená.

To překvapení!

Zděšení!

Nefalšovaná hrůza!

A už to tu máme podruhé, před nedávnem byl přece brexit.

To bylo podobný.

Tolik paniky!

Nefalšované zoufalství z toho, že někdo může bejt ÚPLNĚ BLBEJ A MÍT JINEJ NÁZOR.

No, pokud se nepletu, tak názorová pluralita je znakem demokracie.

Navíc, přiznejme si to, za předpokladu, že volby nebyly zmanipulované, což nevíme a teď nebudeme řešit, prostě za tohoto předpokladu JSME MY S NAŠIM NÁZOREM V MENŠINĚ.

Chápete.

Místo vykřikování JAK JSOU TI DRUZÍ BLBÍ, by se hodilo zapřemýšlet nad tím, jaké problémy do daného kandidáta projikují, respektive v jakém ohledu od něj očekávají záchranu.

To, že sedím v New Yorku v luxusním officu obklopen moderním uměním a spoustou vědy, ještě neznamená, že v reálným životě někde na poli na ranči nemaká obrovský množství lidí, kteří mají na věci JINEJ NÁZOR.

Tahleta odtrženost od reality, kterou dost detekuju v kruzích, jež mne obklopují, je obávám se jednou z příčin monstrózního úspěchu populistických trendů v současné západní politice.

Nevím, jaké perspektivy nabízí Hillary Clintonová průměrnému americkému bělochovi, který se nemá nic moc, pobyt v nemocnici ho na zbytek života zadluží a má pocit, že mexičtí imigranti mu berou práci.

Místo halekání a nadávání, jak je možné, že se tento běloch tak NAPROSTO HLOUPĚ rozhodl volit Donalda Trumpa by bylo bezva, kdybychom se zamysleli nad tím, co ho k tomu vedlo.

Nerovnost ve zdravotní péči.

Nerovnost ve vzdělání.

Nerovnost příležitostí.

Strach z imigrace.

To jsou témata, se kterými by politika prezidentské volby měla asi v US rezonovat a Hillary prostě rezonovala málo, nebo špatně nebo úplně blbě, cokoli.

Prostě NEPŘESVĚDČILA VĚTŠINU.

Hotovo dvacet.

Přestaňme nadávat lidem, co měli horší příležitosti, přístup ke vzdělání, za to, že dělají svoje volby.

Mají na svoje volby naprosto naprosto stejné právo jako my, co si myslíme, že jsme nějak privilegovaní si to "myslet správně".

A přiznejme si, že osoby typu Donalda Trumpa to umí s médii.

Umí říct správnou lež či kontroverzní hrůzu ve správnou chvíli, aby to zarezonovalo.

Takovou bulvární společnost máme, protože ji chceme, a potom se nemůžem divit, že lidi, kteří uplatňují její principy, stoupaj.





5 komentářů:

  1. super analýza !!! A teď to prosím pěkně převeďte do místních reálií. Namísto D.T. dosaďte M.Z., potažmo A.B.
    Ha - co z toho pro nás vyplývá ?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kandidaturu M.Z. jsem považovala za vtip. Říkala jsem, jestli vyhraje, tak to bude konec. Vyhrál a konec nenastal(možná dobré pověsti). Totéž bylo s D.T., tak doufám, že konec taky nenastane. Marcela

      Vymazat
  2. Co ak to 'nefalsovane zufalstvo' nie je o tom, ze je niekto 'uplne blby', ale jednoducho tiez len strach (napr vyroky o NATO)?

    OdpovědětVymazat
  3. No, to je určitě možné i pravděpodobné. Ale otázka je, zda nefalšované zoufalství na sociálních sítích něco změní a já jsem si téměř jistá, že ne. Pokud chceme, aby to u nás např. při volbě prezidenta nedopadlo stejně, tak místo zoufalých kavárenských postů kupme lístek na autobus, dojeďme za babičkou do odlehlých vsí, pobavme se se sousedy a začněme jim krok po kroku dávat racionální argumenty, proč by pro ně bylo lepší volit jiného (lepšího) protikandidáta. Protože úspěch DT je z velké části dán taky neschopností demokratů vybrat ze svých řad nějakou přijatelnou osobu, přiznejme si, Hillary je dost kontroverzní osoba budící negativní vášně. Takže to moje volání je volání po skoncování s aktivismem (budeme protestovat) a po zahájení reálné politiky (budeme přesvědčovat, vysvětlovat, převádět na svou stranu), která je ovšem v této formě dosti vysilující. Ale jistě máte pravdu, lidé se bojí na obou stranách. J

    OdpovědětVymazat
  4. Vox populi, vox Dei.

    OdpovědětVymazat