neděle, října 30, 2016

Třetí místo

Sedím v kavárně a piju své oblíbené kafe.

Vedle v kočárku vedle mne spinká Jindra a vypadá jako malý roztomilý andílek, který by jednoho až zmátl, ovšem my se Zitul se zmást nedáme, protože víme, že ještě před chvíli se houpal na brzdě od kočárku jak opičák, pak snědl trochu listí, sundal si bundu, odešel, přišel, snědl linecký rohlíček, serval si a ztratil čepici a poté usnul.

Zitul je spokojená, čte si totiž svou oblíbenou komiksovou knihu, kterou v téhle kavárně mají.

A já si čtu časopis o kávě.

K tomu si dáváme sachr a cheesecake se slaným karamelem.

Nebe existuje.

Třetí místo.

Definované v roce 1989 Rayem Oldenburgem, sociologem specializovaným na město.

Třetí místo není ani domov, což je první místo, ani to není práce, což je druhé místo.

Je to třetí, jiné místo.

Nemusíme tam hrát žádnou z rolí, kterou hrajeme doma či v práci.

Má to různé znaky. Např. vyrovnávání pozic - společenský status zde nehraje takovou roli. Hlavní činnost zevlování či konverzace. Přítomnost štamgastů (ano, mezi ty se zde hrdě počítám!). Nebo trochu takový domácký pocit, i když jsme mimo domov. Není tu tlak na dodržování nějakých rolí, ani tlak na výkon.

Čím dál častěji chodím do téhle kavárny systematicky vyhledávat tenhletem třetí prostor.

Dám si tu kávu a mlčky sedím a jenom tak existuju.

A Zitisko mi u toho naprosto nevadí, protože je tichá jak myška a hrozně hodná a hlavně má starost, abychom neodešly, dokud si nedočte ten komiks.

A spící Jindra taky nevadí.

Takže si užívám chvilinku samoty v živém místě obklopená lidmi a říkám si, to jsou paradoxy.

Ale je mi moc dobře.

Tak pěknou chvíli jak dneska jsem už moc dlouho nezažila.

1 komentář: