sobota, října 29, 2016

O kreativitě

Myslím, že na postupujícím věku je vynikající to, že si člověk daleko lépe ujasňuje, co jsou jeho dobré a co jsou jeho špatné stránky a že se s tím pak dá i něco dělat.

Spoustu toho neumím.

Ale vím dost jistě, že umím kultivovat kreativitu.

Svou i jiných.

A proto mne zabíjí, téměř doslova, když vidím, jak se s tím vzácným darem místy zachází.

Zitisko je nesmírně zábavné a vtipné dítě, které má velmi osobitý výtvarný i divadelní projev a já to považuju za velkou poctu, že mohu vývoj tohohle dítěte nějak zblízka sledovat.

A když vidím, jak před Zitína postaví někdo fotku ve výtvarce a pak doslova trvá na tom, že to Zitisko překreslí, tak je mi z toho ouzko.

Na Zitína to mívá zpravidla jediný efekt - na několik měsíců přestane cokoli kreslit.

Proto se nezdráhám Zitína z takových kurzu stáhnout a hledáme prostě lepší.

A kdo hledá, najde.

Zitisko poslední dobou navštěvuje kreativní kurzy nebo příměstské tábory, kde to UMĚJÍ.

Poznám to velmi lehce, protože jakmile Zitul přijde domů, tak si začne něco kutit v pokojíčku, vymýšlet scénáře k filmům, tvořit knihy, lepit vlastní výrobky na nástěnku, cokoli.

Teď Zitisko absolvovalo dva dny příměstský tábor, který byl dokonce zakončený super besídkou, a myslím, že tenhle dvoudenní tábor zase nastartoval spoustu kreativních procesů.

A já mám pro sebe takovou malou radost, že zatím nám tu křehkou květinku kreativity, nápaditosti a radosti nikdo nezabil, že utěšeně roste a sílí a doufám, že to tak bude i dál.

Je noc, mně se ještě nechce spát, tak sedím a prohlížím si knížku povídek, které Zitisko začalo psát bráškovi. A hrozně se směju, protože ty povídky jsou fakt dost vtipné a taky jsou hrozně roztomilé a něžné, přesně takové, jako je Zitul.


0 komentářů:

Okomentovat