neděle, září 04, 2016

O vděku

O vděku a dluhu.

Ano, o oblíbeném tématu, o kterém jsem tu nedávno psala.

Myslím, že kdyby se zrušil koncept vděku/dluhu, tak by zmizelo z povrchu zemského 99 % konfliktů.

Zrovna teď mám trochu vztek na několik lidí a říkám si, že mi mají být za co vděční a oni, nevděčníci, si toho naprosto neváží.

Kdybych ale na vteřinu připustila, že mi žádným vděkem povinováni nejsou... dokonce mi vůbec nic nedluží... to by.... to by .... to by byla přímo... revoluce.

Revoluce v tom, že bych svou roli v jejich životě snáze chápala jako zcela epizodní.

Přijde, odejde.

Nějaký člověk přijde, chvilku s vámi tráví nějaký čas, a zase odejde.

A nikdo není nikomu povinován, aby to trvalo navždy, nebo vděkem až za hrob, nebo nemusí do smrti smrťoucí odčiňovat svůj dluh.

Lidé přicházejí, odcházejí, mění se.

Mění svoje názory, vyvíjejí se, odchylují se z původních směrů vývoje.

Takže upřímně řečeno, k naštvání nemám žádný důvod...

2 komentáře: