sobota, září 10, 2016

O tom, proč nikdo nechodí k tetě Máně

Promiňte mi menší frekvenci příspěvků.

S novou školou je to pořádný šrumec.

Nechci to zakřiknout a bojím se psát nějaké pozitivní věci, byť bych je teď mohla psát, protože se zatím (poněkud infantilně) obávám, že se pak všecko pokazí.

Tak tomu dám ještě nějakej čas.

Každopádně zatím je to takové... prostě... no nechci to zakřiknout, ale skvělé.

Mezičas vyplnění mým oblíbeným sportem - čekáním na katastrofu - je možné použít k napsání dalšího vysvětlujícího příspěvku o světě, o tom, jak to funguje. Je pozoruhodné, že podle statistiky čte tyto příspěvky daleko více lidí než ty ostatní.

Dnes tedy na téma teta Máňa.

Nikdy mne to nepřestane fascinovat.

Ta odpojenost akce a reakce v mysli lidí.

Zde základní popis tety Máňy.

Teta Máňa je vlastně uvnitř docela fajn. Je to společenská osoba, která si přeje být obklopená lidma. Přeje si mít spoustu kamarádek. Přeje si mít bezva muže. Přeje si být v centru dění. Přeje si spoustu dětí a přeje si být pro ostatní důležitá.

Někde, někdy, jednou se cosi pokazilo. Možná výchovou, ale to nevím, nejsem odborník.

Teta Máňa se možná někdy nějak zranila, někdo jí ublížil.

Každopádně teta Máňa přestala věci pojmenovávat na přímo. Přestala říkat: jsem naštvaná, zlobím se, jsem unavená, štvete mne. Místo toho se naučila napéct buchty, sezvat všechny na návštěvu a tam je týrat nejrůznějšími pasivně agresivními výkony.

Lidi ale nejsou hloupí. Reagují na to, co je uvnitř, ne na to, co se říká. Jednou dvakrát na návštěvu přišli, ale potom je dusivé buchtové orgie přestaly bavit a šli raději plavat nebo chodit po procházkách.

A nyní se dostáváme k jádru. Teta Máňa fakticky neporušila žádné pravidlo zdvořilosti. Říkala pěkné a symaptické věci. JAK K TOMU PŘIJDE, že k ní nikdo nechodí?

No uznejte, není to nespravedlivé?

Napekla přece buchty.

Sezvala společnost.

Tak proč jsou ti ostatní lidi tak zlí a nevšímaví a na ty buchty nepřijdou?

A teď ta nepříjemná část.

Po akci následuje reakce. A pokud je reakce, že se ostatní stáhnou a nepřijdou, tak akce nebyla "přijďte a pobuďte". Něco bylo špatně. Něco s motivací.

Možná by bylo lepší říct ostatním "je mi hrozně smutno, pojďte za mnou si se mnou povídat, potřebuju vás, mám tolik vzteku, ale ne na vás, na život, na lidi....na ty, co mi ublížili..."

Aspoň doma před zrcadlem si to říct.

Potkávám spoustu tet Máň. A říkám si, že je to škoda. Že grilování v pasivních agresích nikdo nevydrží dlouho a lidi prostě... odejdou. Údělem tet Máň je, že formálně stále volají po společnosti, ale nedokáží v ní být, nedokáží si v ní nevylévat vztek za staré křivdy na ostatních, nedokáží to a možná je to i trápí a pak napečou ty buchty a všechny sezvou a dají jim najevo své zklamání a vzniká jakýsi bludný kruh.

Kdybyste s tetou Máňou mluvili, řekla by vám, že je hrozně šťastná.

Nic jí nechybí.

Svůj život má pod kontrolou.

Ta kontrola, ta je tam moc důležitá, protože bez kontroly by teta Máňa probrečela pár dní v kuse.

Jenže to brečení by mohlo být počátkem cesty ven.

Vždycky když mi někdo vyčítavě říká: "vy k nám nechodíte!!!!", říkám si: "další teta Máňa".

Nechodíme, protože prostředí není na návštěvy připraveno. Protože návštěvy nejsou vítány. To, co se kolem toho říká, je jedno.

Znáte ta místa, kde vás mají rádi. Chodíte tam rádi a často a máte pocit, že jste v malém hnízdečku jak ptáček, že se můžete schovat a budou vás krmit a hladit po pírkách.

Tak tenhleten domov teta Máňa není schopná vytvořit a jen se na vás bude navždy zlobit za to, že ho budete mít jinde.

Akce - reakce.

Návštěva je vítána - chodí.

Pasivní agrese - návštěvy nechodí.

Je to jednoduché.





3 komentáře:

  1. Milá Julie, ráda čtu váš blog - snad od začátku.. Jsem generace tety Máni, možná i jsem teta Máňa... Do auti tematiky Vám nepíšu komenty, jelikož prostě a jednoduše nevím... neznám. a nesoudím.. Akorát teď se mi zdá, že jste to hóódně zevšeobecnila. A mohu vám za sebe říct, že samota /kterou vy neznáte jako já neznám auti/ je hrozně zlá. A nevím, jestli okolí je vždy naladěno správně vyhodnotit důvody. A je to skoro jedno .. ptž viz.výše..samota je prostě zlá. A asi může i změnit jednotlivce a tím pádem i jeho jednání s bližními.. Asi tak jako návštěva v rodině, kde je auti dítě, někdo to dá a někdo ne... Mějte se hezky Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Julie, mluvíš mě přímo z duše. Taková Máňa je matka mého muže. Vždycky hned ve dvřích jsme byli zasypáni spoustou výčitek, že jdeme dlouho, nic jsme ji nepomohli, nevoláme jí...Ona sama nikdy nepřijela, děti nepohlídala, nic nikomu nedala, nezavola, prostě nic a ještě mě různě urážela. V ten moment jsem měla chuť otočit se ve dveřích a odejít. Myslela jsem si, že je to zlá ženská, dnes vím, že je nešťastná. Dvacet let jsem jí pomáhala se vším. Jen jednou jsem si dovolila odporovat a bylo zle. Teď se cítím krásně, nic nemusím, jsem šťastná, protože se nestýkáme. Moc lituji toho, že jsem to neudělala hned na začátku.

    OdpovědětVymazat