pondělí, září 19, 2016

O formě a obsahu

Jedna věc mne nikdy nepřestane fascinovat.

Ten rozpor mezi formálním vymezením (něčeho) a opravdovou podstatou.

Neříkám objektivní, neb poučeni z filozofie všichni víme, že s tou objektivní realitou to může být složitý.

Ale pokud na chvilku připustíme, že něco takovýho existuje, tak z toho jasně vyplývá, že některé formální věci budou... špatně.

Fascinuje mne to.

Ten nesoulad.

Má to spoustu podob.

Třeba když někdo tvrdí, že miluje šíleně svoje dětičky, ale v jednom kuse na ně řve a chová se k nim ošklivě.

Nebo znáte takové ty manželské páry, které vypadají, že jsou úplně v pohodě a nic jim nechybí.

Párkrát jsem měla to štěstí sledovat takový ty zajímavý situace, kdy nějaká část takového páru vytvořila reálný a velmi citlivý a pečující (řekněme i nesexuální) vztah s někým úplně jiným.

Formální hranice byla, že se staráme a milujeme s oficiálním partnerem, se kterým se producírujeme po venku a usínáme po večerech.

Realita byla, že ti lidi hluboce milovali někoho úplně jiného.

Nebo když vám někdo tvrdí, že něco nejde.

A přitom to jde.

To je taky zajímavý kontrast formálního popisu situace a "objektivní" reality.

Nebo když vám někdo "pomáhá" takovým tím způsobem, že vás tím hluboce potápí pod hladinu.

Myslím, že můj zásadní konflikt s lidstvem, který často pociťuju, vychází z toho, že mne ty formální hranice tak moc nezajímají. Zajímá mne, co je za nimi.

A zdá se mi, že poslední dobou ty kontrasty mezi formou a obsahem vnímám nějak ostřeji, vyhraněněji.

Často si představuju, jak by to vypadalo, kdyby se všichni začali chovat opravdově.

Kdo by od koho odešel, kdo by byl hodný na děti, kdo by letěl přes celý vesmír někoho zachránit.

Hle, to je jeden z nejotevřenějších příspěvků, co jsem sem kdy napsala.

1 komentář:

  1. Ja v tom mám krásu.... a ďakujem za minulé články (za formuláciu (už žitého, ale až teraz pojatého) z Převýchovy: nevychovávame, vytvárame životné stereotypy- tá mi zmenila život:-)
    nazývala som to ,,nahadzovanie systému,, nevedela som nikomu vysvetliť, prečo je to tak ťažké, veď niekomu utvárať život a tá zodpovednosť... samozrejme, že som (si) to plietl(i) s výchovou ...bránila som sa tomu, hovorila som tomu moralizmus....vyhodnocovať človeka podľa slušného správanie voči spoločnosti, aj keď život potrebuje žiť inak)

    OdpovědětVymazat