středa, září 14, 2016

Noční

Sedím u Zitul na posteli a dívám se, jak klidně spí.

Jak si jemně oddychuje a usmívá se ze spaní a v ruce třímá oblíbenou dvouhlavou příšerku.

A říkám si, že ji mám tolik ráda.

Cítím k ní spoustu něhy a taky mám velkou obavu o její budoucnost.

Vidím v ní spoustu kvalit a nadějí a doufám, že je vidí i ostatní, moc bych si přála, aby viděli Zitul mou optikou jako nesmírně vtipnou, chytrou a tvořivou bytost.

Hladím ji po vláskách a tiše vzpomínám, jak byla maličká.

Byla maličká, menší než ostatní děti. 

Teď měří 150 cm!

Ale když se narodila, byla docela maličká.

A už tehdy jsem ji strašně moc milovala, zrovna tak jako teď.

A už tehdy jsem měla pocit, že můj hlavní životní úkol je ji chránit, pomáhat jí a velice moc ji milovat.

Dávám jí pusu na čelo a jdu si udělat kafe.

Všichni kromě mne už doma spí.

Dělám si to kafe a v duši cítím velkou vděčnost.

2 komentáře:

  1. Ja som vďačná, keď Milo sám už má občas víziu na svoj život a v tom má aj pokoj...

    OdpovědětVymazat