pondělí, září 26, 2016

Drama(ťák)

Zitisko chodí do dramaťáku, neboť jsem někde angažovaně četla, že divadlo je pro autíky super.

No, možná ani tak ne.

Možná je to tlačení Zitul do mých vlastních životních ambic, které se zcela nenaplnily.

Ale to je jedno.

Hlavní je, že to Zitul baví.

No a tak vyzvedávám Zitul z dramaťáku a jdeme domů.

Zitisko je neobyčejně hodné, milé.

A zdá se mi, že trochu kulhá.

V hlavě se mi rozesvítí kontrolka a mezi záchvaty kašle (mám totiž už asi osmý týden bronchitidu jak trám) se ptám, jestli ji třeba nebolí noha?

Nebolí, maminko.

Vůbec nebolí.

Ani trochu.

Pak se mne Zitul zeptá, jak jsem se měla v práci a je jasný, že je zle.

Normálně Zitul povídá o počasí, o robotech, o mikropájkách, o čemkoli.

Tohle vypadá, že jí není dobře a snaží se "hrát" konverzaci.

Tak se znovu zastavíme a já začínám křížový výslech.

Bolí pata?

Bolí koleno?

Bolí kyčel?

Nebolí, maminko.

Belháme se dál.

Zitisko je nějaký bledý.

U semaforu před barákem se ptám, jestli se NÁHODOU něco nestalo s některou nohou?

Zitisko mlží.

Mohlo by se stát, kdyby se stalo, ale nestalo se naprosto nic.

Před zeleninou se najednou rozbrečí.

V dramaťáku si nešťastně nakopla prst.

A bolí to tak, že už nejde jít.

Doklopýtáme domů a doma sundávám Zitínovi botu a všude plno krve, nehet rozbite, noha fialová.

Volám Honzovi a Honza přijíždí, mužskému zachránci se nic nevyrovná, bere Zitul do náruče a jedou rovnou do špitálu, protože s Jindrou tam nemůžu, aby něco nechytil.

Nervózně chodím doma obývákem a v pětiminutových intervalech píšu Honzovi, jak to vypadá.

Je to naštíplý.

Naštíplý, ale ne zlomený.

Za chvíli se vracejí.

Zitisko už není bledý a povídá spoustu historek.

Udělám večeři a potom si k ní zalezu do postele a špitáme si holčičí řeči, to má Zitul ráda, a povídáme si o strachu z doktorů a já ji hladím po vláskách a říkám si, že je to nejhodnější bytost, kterou znám, a to počítám i Jindru. Ale Jindra byl diskvalifikován, protože mi ráno rozbil dva milovaný talíře čistě pro potěšení z rozbíjení.

Zitul leží s bolavou nožkou a směje se a já si říkám, jak dlouho by takhle vydržela chodit, než by se na to naštípnutí přišlo.

Myslím, že by se to počítalo na dny.

2 komentáře:

  1. Hlavně ať se to zahojí rychle a bez komplikací. A Vám brzkéuzdravení.
    Mně se povedlo chodit celé dva dny s nalomenou zanártní kostí, bolelo to jen při doteku, takže jsem se k doktorovi dostala až když mi došlo, že když je chodidlo oteklé, fialové a tvrdé jako prkno, tak to asi nebude jen tak.

    OdpovědětVymazat
  2. jj - u nás se na naštípnutý prst přišlo po třech dnech (a ne, opravdu nejsem hrozná matka). Co se týče "dobrého" pro autíky a spol. - dobré je pro ně Vše,co je baví :) Jola

    OdpovědětVymazat