pátek, září 23, 2016

Batole

Chápu, proč jsou bezbranná miminka tak ohromně roztomilá.

Někdo se o ně musí postarat.

Někdo se musí dojmout a zvednout je, když je najde opuštěná v lese.

To dává smysl.

Ale nechápu, proč jako další vývojové stádium následuje BATOLE.

Podle této logiky nyní můžete své dítě někde pohodit.

Nikdo si ho nevyzvedne.

Nikdo ho nezachrání.

Řvoucí kouli pokrytou slizem.

Všichni zvednou obočí a odvrátí se.

Je to prostě BATOLE.

Batole je vývojové stádium člověka, které se vyznačuje velkým plánovacím a strategickým talentem při relativně nižším množství schopností a dovedností.

Např. Jindra.

Jindra je přesvědčen, že ví, jak svět funguje.

Neustále někam padá, řítí se, leze, vrhá se, něčím háže, něco pouští, něco tahá, něco kouše, někam odchází.

To doprovází emocionálním doprovodem, takže se u toho hlasitě směje, hlasitě pláče, strašně hlasitě pláče, pokřikuje, divoce gestikuluje, vyjadřuje nesouhlas, spokojeně vrní.

Záleží na tom, co se zrovna děje.

Pokud je Jindra převlékán, divoce vyjadřuje nesouhlas a ponížení.

Naopak při klidné chvilce u elektrické zásuvky spokojeně vrní.

Podobně pokud někde najde nějakou nepřístojnost, např. zapomenuté lego, taky spokojeně vrní.

Podle spokojeného vrnění se dá bezpečně poznat, že je Jindra ohrožen na životě.

Batolecí nátura se projevuje i u jídla.

Včera Jindra místo večeře pozřel pouze list rukoly VCELKU.

Ani jednou do něj nekousl a list zmizel.

Na svačinu mívá pár brouků.

K obědu je písek a kamínky.

Odpoledne je Jindra přístupnější změnám a tak zařazujeme do jeho jídelníčku namátkově cizokrajné plodiny, které rostou v parcích. Taky domácí fikusy, rododendrony, difenbachie a různé jiné život ohrožující záležitosti.

Večer sní Jindra obvykle list z rukoly nebo slupku z jablka.

Nedělám si legraci.

Jablka Jindřich odmítá v jakékoli jiné konzistenci než VCELKU.

Jablečné pyré? Nikoli.

Strouhané jablko? Nikoli.

Nakrájené jablko? Nikoli.

Oloupané jablko? Nikoli.

Ne. Jablko musí být vcelku se slupkou.

Jindra si ho pak odnese někam do úkrytu a tam ohlodává slupku a slastně u toho mručí a to tak dlouho, než se začne dusit těma slupkama, začne divoce máchat ručkama a já si pak prozkouším kardiopulmonální resuscitaci batolete, čímž se stále udržuju v profesionální pohotovosti.

Včera jsem mu vytáhla kamínek z nosu.

No a já si říkám: prostě BATOLE.

U batolat už to zkrátka není o soucitu.

Tak přemýšlím, co se na tomhletom období dá najít extra pozitivního.

Asi to, jak člověk vidí toho malého člověka, jak se formuje a jak si vytváří vztahy a jak to všechno sociální vlastně vzniká.

To je fascinující.

3 komentáře:

  1. Vtipné, hezké.... pravdivé, bohužel ;-)
    zdravím,
    M.

    OdpovědětVymazat
  2. No, ja som v batoliacom veku dcéru skoro prisadla....vyštveraná bola všade, stála, dočahovala si veci, bola v zástrčkách, hračky ju neba, žiadne naivné detstvo...cez deň spala asi 20 min. a o pol dvanástej vnoci ešte v posteli vzpierala, robila rôzne pozície a dosť revala...
    Tu sa rozhodujúco zmenil môj postoj k nej...z mamy sa stala ešte tá, ako ste sa už vyjadrili:,,utvárajúca životné!! stereotypy,, (pojem mi zmenil život, dík :-))))

    No, chcela som sem hlavne pridať odkaz:


    https://m.novinky.cz/articleDetails?aId=415459&sId&mId

    OdpovědětVymazat
  3. Je,vy se mate,nemusite varit��. Jinak mi to pripomina hlasku meho syna,aspika,kdyz mu bylo 6. V nedeli odpoledne v aute: To bych rad vedel,co se stalo s tim hraskem,ktery jsem si v patek strcil do nosu? Jak,strcil do nosu,zarvali jsme s manzelem soucasne. On pritom dupl na brzdu a otocil se na syna, takze jsem chytla volant a vyrovnavala. Normalne,dirkou... Horecku dostsl uz vecer, v pondeli odpoledne jsme skoncili na JIP s tezkym zapalem plic... Trvalo mi dva dny,nez jsem si dala do souvislosti onemocneni se synovym prohlasenim. Na rengenu uz hrasek videt nebyl. Takze,tahejte kaminky odkudkoli a preju hodne trpelivosti,at to prezijete. Ne deti,ty maji 7 zivotu,ale Vy,rodice��. Hezky vecer J.

    OdpovědětVymazat