středa, září 14, 2016

A o tom, proč je strýc Olin sám

Abychom nebyli genderově nekorektní.

V minulém příspěvku jsme se zaměřili na jednu z oblíbených ženských vztahových strategií.

Muži mají také takové strategie a tyto je činí velmi podobně nešťastnými.

Kupříkladu strýc Olin.

Strýc Olin se považuje za klidného člověka.

Chodí do práce, uklízí si ponožky do skříně a nepije alkohol.

Alespoň doma nepije alkohol.

Strýc Olin má jasnou představu, jak bude jeho život strukturován.

Má taky jasnou představu, jak budou strukturováni ostatní v jeho životě, co budou říkat, dělat, nosit na sobě a jak mu budou projevovat náklonnost.

Pokud to předepsaným způsobem dělají, strýc Olin je opravdu v klidu a spokojen.

Pokud to nedělají, strýc Olin se cítí vyveden z rovnováhy. Má pocit, že se mu život vymyká z rukou, nikdo ho neposlouchá, není důležitý. Zlobí se. Nedokáže ale říct, že se zlobí, protože ho jako malého naučili, že se zlobit nesmí/nemá/ že to není správné.

Strýc Olin proto tyto situace řeší podobně jako teta Máňa pasivní agresí a mlčí.

Když se ho jeho žena, Růžena, ptá, co se děje, říká, že nic.

Odchází s kamarády občas do hospody a tam si dá pivo, protože před kamarády se tak nějak cítí víc v pohodě.

Na Růženě se mu líbí, že umí vařit, prát a starat se o děti.

Nic dalšího od ní nepotřebuje a nechápe, co furt Růžena má.

Růžena do něho pořád vyrývá, pořád si chce o něčem promlouvat, něco řešit, strýc Olin je unaven a nemá na to náladu. Ani dnes, ani zítra, ani popozítří, ani za měsíc.

Má na to svůj názor, Růžena je prostě hysterická, ale jinak je docela v pohodě, ono ji to zas přejde.

Strýc Olin dokáže dlouhé dny nepromluvit téměř slova.

Věnuje se svým oblíbeným činnostem a často rád pobývá v tichu, například v práci, pokud je tam ticho.

Doma jde co nejrychleji spát nebo si někam lehnout na gauč.

Povídá si jenom s kamarády v hospodě, s těmi vlastně mluví i docela dost.

Růženu má vlastně i docela rád. Necítí vůči ní nepřátelství. Pěkně se stará o domácnost, to se musí nechat. Vždyť on se taky snaží a občas vyluxuje.

Proto je zcela konsternován, když mu jednoho dne po pětidenním mlčení Růžena sdělí, že odchází. Že má vztah s kolegou z práce a že už v tomhle pekle nevydrží ani vteřinu.

Strýc Olin totiž v žádném pekle nežije a nedokáže to tedy pochopit. Na Růženu dostane šílenej vztek. Vždyť jim bylo tak hezky. Nebýt toho jejího blbého mrlání a vztahového patlání, mohli mít hezké manželství. Nechápe, proč to Růžena tak hnusně rozbila. Asi je zlá. Nebo neví. Taky ho podváděla a to je od ní zvlášť odporné, protože on by ji opravdu nikdy nepodvedl. Nosil domů výplatu a občas vyluxoval. Tak co by ještě chtěla.

Po pár letech Olin dojde určité sebereflexe v tom smyslu, že možná měl přece jen s tou Růženou trochu víc mluvit. Učiní nesmělý pokus se s ní spojit a napíše jí zprávu.

Růžena má v té době páté dítě s novým mužem a je naprosto spokojená, takže neodpoví.

Olin se definitivně utvrdí v tom, že ženy jsou zlé.

A tak dále a tak dále.

Ano, vztahové peklíčko si lze vyrobit různě.

Zajímavé je, že Olinové se často spojují s tetami Máňami, takže pak v reálu vzniká obrázek, kdy strýc Olin mlčky pojídá buchty, které mu nechutnají a které nechtěl, zatímco teta Máňa se křečovitě usmívá a předstírá, že jí Olinovo mlčení vůbec, ale vůbec nevadí.

A teď, jak z toho ven. 


0 komentářů:

Okomentovat