pátek, srpna 12, 2016

O šťastných dětech

Každý (normální) rodič chce vidět své dítě šťastné.

Tiše stojím v kuchyni a přemítám, zatímco vařím.

Jindra v židličce mlátí lžičkou do stolu a cosi vykřikuje, ale my jsme v klidu, protože vykřikuje takřka neustále.

Zitínovi to nevadí.

Zitisko se směje a povídá mi, co si namyslelo na zítřek.

Je spokojená, uvolněná a krásně se směje.

Hrozně bych si přála, aby taková mohla být častěji.

I během školního roku.

Aby dělala roztomilé lumpárny a smála se.

Hrozně moc bych ji chtěla častěji vidět takhle šťastnou.

Kéž by tyhle prázdniny mohly trvat navždy.

3 komentáře:

  1. Rozmýšľala som prečo je to tak....asi že život v autizme je vlastne kontemplatívny život: napriek bremenu mimoriadne svetlo...alebo práve preto:-)
    Pozdravujem a prajem krásny prázdninový čas!

    OdpovědětVymazat
  2. A co domácí škola? ale asi blbost,jde myslím jen 1.stupeň,no jen mě to napadlo,když je doma štˇastná a mezi děti by mohla odpoledne v rámci "kroužků".Zitušku moc obdivuji,Vás samozřejmě taky,ale kolik toho ona zná a umí ve svém věku,obdivuhodné.Držím pěsti at´jste co nejvíc štˇastni:-)vlad´ka

    OdpovědětVymazat
  3. Mám úplně stejné přání. Třiadvacetiletý autista si dělá autoškolu a hledá si zaměstnání, v jiném městě. Na rozdíl od Zitína z něj nebude vědec, ale truhlář - IQ má sice vysoké, ale nesnáší školy, učení, knihy. Užíváme si s ním každý den těchhle prázdnin - my rodiče a ostatní sourozenci; tohle už nikdy nezažijeme ...
    Ať jsou šťastní! A my s nimi.
    Broskev

    OdpovědětVymazat