sobota, července 09, 2016

Patetická

Svádím nerovný boj s Beethovenem.

Sedím u klavíru a cvičím.

Z nějakého nejasného důvodu je pro mne nyní velmi důležité tu Patetickou nastudovat.

Jindrovi se to líbí.

Mlátí do svých plyšových kousků ovoce a má radost.

Zitínovi se to nelíbí.

Demontuje roboruku a připomíná, že dělám při hraní chyby.

Přemýšlím, že ten Beethoven zní skvěle, i když to hraje takové kopyto jako já.

Pozoruhodné.

Nejde to zabít.

Ta dobrá hudba prostě nejde zabít.

Ničím.

I kdyby se nechala hrát jenom jedna ruka, furt to bude hezký.

Je to hrozně zvláštní pocit, hrát zas na klavír.

Je to jako být v kontaktu se svým mladším já.

Svýho času jsem hrála a cvičila hrozně moc a nechybělo málo a dělala jsem přijímačky na JAMU na obor Varhanní hra nebo jak se to jmenuje.

Je to připomínka nějakého paralelního života, který bych vedla, kdybych nevedla tento život.

A je to hezký.

Deset let jsem nehrála, protože nevím proč.

A teď už zase hraju.

A těší mne to. Moc mne to těší.

Asi se musel narodit Jindra, abych zas mohla hrát.

0 komentářů:

Okomentovat