úterý, července 12, 2016

Jindřich

Jindřich je fajn.

Vedeme spolu dlouhé hovory.

Například odpoledne mi Jindřich odcizil sluneční brýle a snažil se jimi zaintubovat.

Říkám mu: to neděláš dobře, Jaromíre, s těmi brýlemi.

A Jindřich povídá: ďa ďa ďa!

Říkám, no vidiš no.

Jindřich kontroval: ďůůůů.

Povídám: no dej mi ty brýle.

Jindřich: níííííííííííííííí.

To níííííííííííííííí znělo tak, že jakože fakt mi je nedá.

Říkám: rodiče se musejí poslouchat Jindro, naval brýle.

Jindra se andělsky usmál a povídá: eďůůůů eďůůůů.

Poté si pacičku brýlí opět zavedl hluboko do hltanu a já jsem téměř dostala infarkt.

Jindra je eso.

Nenechá se ošálit.

Říká máma i táta, ale tak, abychom to neslyšeli. Když je v postýlce a já třeba na chodbě, tak si povídá: máma máma amamamammama! A jakmile přijdu, hned toho nechá.

Je to tím, že uvažuje velmi logicky, takže když matka přijde, není ji již nutné volat.

Na požádání to nepředvádí, jelikož není trapka.

Minulý týden jsme ho začali učit "paci paci" a "tak tak všelijak" a taky jak je veliký.

Jindra blazeovaně kouká, co to rodiče předvádějí a je mu to jedno.

No a dnes ráno jedu trolejbusem, Jindřich se nudí a kouká na lidi a taková paní se na něho usmívá a Jindra spouští šílenou skrumáž pohybů: tak tak všelijak a hned ukazuje, jak je veliký, přímo obrovitý a paci paci, zkouší, co to dá, jak to na paní funguje, tleská a poskakuje v kočárku.

Z toho jsem pochopila, že toto dítě nehodlá dělat trapného kašpárka.

1 komentář:

  1. A navic ma dneska svatek! Vsechno nejlepsiiii!!!

    OdpovědětVymazat