sobota, července 09, 2016

Filozofický důkaz pekla

Fatálním důkazem mé vrozené, nezvratitelné a neřešitelné neschopnosti říkat ne jsou moje účasti na různých cestovatelských debatách.

Z nějakého důvodu se mé okolí domnívá, že budu mít radost, když mi budou všichni referovat o svých neuvěřitelných zážitcích při cestách do zahraničí, proti kterým jsou Hanzelka se Zikmundem ubozí nudní břídilové, vedle kterých jsou Gulliverovy cesty pětkrát zředěný čajíček a Marco Polo by blednul závistí, slyšet jen 1 promile všech příhod.

Mají recht. Nic jednoho, který sedí roky na jednom místě, nepotěší tak, jako pořádná cestovatelská debata.

Panečku.

Vypadá to následovně.

M (mluvčí), J (já nebo taky Julie).

M. Ahoj!

J: Ahoj!

M: Tak jak se máte?? (nečeká na odpověď a ihned dodává) Já jsem ti zrovna dojel z Kamčatky, no člověče ta Kamčatka...

J: No... máme se...

M: To je ti místo!!! Tam ti normálně dávají lišky... dobrou noc! Onehdá jsem si tam ulehl do bundi bundi, to je takové místní obydlí, víš, takový místní hotel... no a přišla liška... zaklepala na okno.... a....

J: ... docela dobře.... myslím....

M: No a v ruce měla normálně láhev kávového likéru!!! Chápeš??? Opravdového likéru!!!! Říkám jí, liško, no to snad ne?? To budeš pít sama? A ta liška...

J:... jen jsme...

M: Ta liška ti normálně úsměv od ucha k uchu a povídá, hele dej si se mnou frťana, kávový likér, tím se neopiješ....

J:... trochu....

M: No tak jsem si dal! A opil jsem se!!! Chápeš??? Ta liška prostě kecala!!! Normálně kecala. Vlezla si za mnou do bundi-bundi a pila ten gin... a pak...

J:... unavení....

M: No jako ten gin to byla další láhev, to jsem zapomněl říct, no a pila a koukali jsme spolu na ten zapadající srpek slunce nebo měsíce nebo co to bylo, to si nedovedeš představit, jak je Kamčatka nádherná totiž... jako musíš tam někdy zajet... musíš....

J:... jakože bychom....

M: Prostě to je pro tebe jako dělaný, tadleta Kamčatka. Musíš prostě překonat tu lenost, co člověk má, jako ne že bys byla líná, ale jako tu lenost, chápeš, překonat. A vyrazit... Člověk se nesmí hlavně bát...

J:... tak trochu třeba padli....

M: Prostě se sebrat, víš. Sebrat se a vyrazit... No prostě ta liška, to jsem si říkal, to je panečku příhoda, co? Já jsem si hned říkal, že ti to musím říct! Že tebe to prostě zajímá... já vím, jakou máš radost, když se takhle něco dovíš... tak tě chci potěšit!!! No a teď už musím, letím do Petrohradu kouknout na ermitáž... no to by se ti taky líbilo... a balet tam mají, balet!!!! Si říkám, škoda, že tam nejezdíš, na takový místa... no člověk to musí prostě překonat tu nevůli....

J: ... a spali jak placky....


M: tak já jdu!!! Měj se fajn! Vždycky si s tebou tak rád pokecám!

J:... tři dny a tři noci...

Peklo existuje.

Tohle je důkaz.




1 komentář:

  1. Je to stejné jako když si člověk pustí rádio :-), to Vás taky neposlouchá. Naučila jsem se pro mě nepříjemným hovorům dát 3min, díky kterým se propracuji k ukončení. Nebojte, neschopnost říkat NE je vcelku úspěšně léčitélná. Jarka

    OdpovědětVymazat