pondělí, července 18, 2016

Dobitej, vybitej

Někdy se člověk neubrání nějakému trochu mechanistickému přirovnání.

Takže i když vím, že to tak úplně nefunguje, dovolím si lidské tělo přirovnat k baterce. A jeho funkce k svícení.

Když máte nabitou baterku, svítíte.

Když máte baterku vybitou, nesvítíte.

Když svítíte dlouho, musíte pak nabít.

Když nedobijete, nesvítíte.

Je to jednoduché.

Energie máme pouze omezené množství.

Musí se s ní šetřit.

Když ji vydávám, musím pak dávát nějakou dovnitř. Do té baterie.

Když nabíjím dostatečně, mohu si pak dovolit větší energetický výdej.

Ale pořád platí, že tak, jak vydávám, musím něco i dávát do sebe.

Nějakou energii.

Což se nyní snažím dělat.

Trochu normálně žít.

Abych pak mohla vydávat směrem ke svým dětem nějakou energii.

Musím na to neustále myslet, protože mám tendenci vyčerpání řešit dalším vyčerpáváním se, což jistě řada rodičů u sebe také pozoruje.

Nejlepší zpráva je, že Zitisko se neuvěřitelně zlepšilo.

Za posledních 14 dní je z ní jiný člověk.

Zitisko kreativec.

Šťastné, tvůrčí, spokojené, vtipné.

No... myšlenky se mi rozutekly.

Tak já se jdu zase nabít čtením povídek.

Odpusťte prosím i momentálně nižší frekvenci příspěvků na blog.

Nabíjím se totiž do zásoby, do celého nového školního roku. A to chvilku trvá.

1 komentář:

  1. Ahoj Julie, určitě si pořádně dobijte síly do zásoby a nezapomeňte na to, že i Zita se potřebuje dobít.

    OdpovědětVymazat