středa, června 15, 2016

O řešení šikany

Problém se Zitínovou šikanou byl elegantně vyřešen.

Zitisko bylo v tichosti vyloučeno z družiny a od nového školního roku už do družiny chodit nebude.

Není to skvělé?

Je to skvělé.

Dá se takto postupovat pořád dokola, až ve třídě zůstane pouze spokojený agresor či parta spokojených agresorů.

Krása.

Zitisko si odnáší do života nový poznatek, že kdykoli se ozve ona sama nebo někdo v jejím zastoupení na její obranu, bude po zásluze potrestána exkluzí z daného kolektivu.

Proto je lepší mlčet a nic nikam nehlásit, protože v případě nahlášení problému to stejně člověkovi jenom spadne na hlavu a už si nebude moci číst oblíbenou knížku o Pokémonech.


19 komentářů:

  1. Jsem rozčilená a mám chuť psát paní ministryni. Takhle se to přece nesmí řešit!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dejte vědět jak Zitína (Vás) můžeme podpořit. Protože tohle - to se opravdu Nesmí. U nikoho.
      Jola

      Vymazat
  2. Ach jo! To je mi líto. Mám bohužel z dětství podobnou zkušenost (to ani nejsem autista, prostě jen trochu jiná), ale tak nějak jsem doufala, že u vás to dopadne líp. Že svět se posunul a teď už je to jinak. Bohužel asi ne.... Ať je líp!!!! Liduška

    OdpovědětVymazat
  3. Júlia, Naďa bola už na obed v škole tak zničená (bolo to ale v praveku pred 2O rokmi, keď dieťa za autizmus v škole trestali, lebo nevedeli, čo je s ňou...),
    že som pochopila, kde je moje miesto a ostala som dobrovolne nezamestnaná, družina by bola jej smrť...zaumienila som si postarať sa o ňu, viesť ju, kriesiť ju a obchádzať odborníkov...
    ...pravek ale trvá, medzi ľuďmi, kde sa nevie, že vedenie je možné....a bez tej milosti....

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to bych udelala hodne velkej bugr...

    OdpovědětVymazat
  5. A možno poteší... už rok sa usilujeme o jedného chlpapca, tiež preto, že sme zistili, že chýba vedenie o jeho stave, tá milosť do srdca.... a ešte, že to čo robia s ním sa nesmie...potrebujeme držať palce, ešte to nedošlo k dobrému záveru.
    A Milo sa má dobre, kaučujú ho na brigáde u ombudsmanky:-)
    Vo Vás sa všetko deje dobre a to pre Vašich malých znamená najviac:-)

    OdpovědětVymazat
  6. To mě strašně mrzí, Julie... Nevím co říct víc, při takovýhle srážce s lidskou zabedněností, zbabělostí, blbostí, mi došly všecky moudra.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za komentáře, opravdu

    OdpovědětVymazat
  8. Júlie, určitě to řešíte a i přes pocit marnosti to nenecháte tak. Pokud byste potřebovali pomoc, možná by stálo za to se obrátit na Ligu lidských práv, která vydala brožurku Praktický průvodce právem na vzdělání - http://llp.cz/publikace/prakticky-pruvodce-pravem-na-vzdelani/ nebo na Naději pro autismus či alianci Rodiče za inkluzi, kteří se integrací a inkluzí zabývají. Přeji hlavně pevné nervy.

    OdpovědětVymazat
  9. Musím přiznat, že mě tyto diskuze, potažmo situace, zasahují na velmi citlivém místě. A přiznávám, že jsem z těch, kteří zpravidla srazí podpatky, vezmou zpátečku, zařadí se, uhnou... nevím úplně, jak to pojmenovat. Asi je to dáno mojí povahou (jsem takový mírotvůrce, nerada chodím do střetu) a taky hlavně osobní zkušeností, kdy jsem před léty zažila velikou nespravedlivost. Dodnes to mám jako nezpracované trauma. Nechtějí nás ve škole ? Nevadí, půjdeme tam, kde nás chtějí, kde se nějak domluvíme. Důležité jsou vztahy. Spravedlnost není z tohoto světa. Mám to podobně, jako Alenka. Snažím se fungovat pro děti a v rodině, ale jaksi už není v mých silách fungovat v nějakém zaměstnání. Ale chtěla jsem napsat, že Vás všechny, v těch bojových a spravedlivých postojích podporuju. Už pro to, že já na to (momentálně) nemám....
    Monika

    OdpovědětVymazat
  10. Dobrý den, Julie... tenhle článek mně zasáhl na dost citlivém místě.. zkusím Vás povzbudit - u syna (12 let, Aspergerův syndrom) se tato situace srovnala v půlce páté třídy. Šestá třída už je v pohodě - nevím co se stalo za zázrak, ale vztahy ve třídě a v té partě kluků se srovnaly, syn chodí s kamarády ven, jezdí na kole, hrají fotbal, zbytek spolužáků už ho bere jako více méně normálního a jeho odchylky tolerují a dokonce ho brání... teď jsem byla naměko, když kluk vzal dvě spolužačky do cukrárny a koupil jim zmrzlinu.. ovšem druhá, třetí a čtvrtá třída bylo peklo. K tomu přidám lítání po psychiatrech, poradnách, IVP, moji obrovskou únavu z toho všeho a synův odpor ke všem těm vyšetřením... Zatím je to dobrý. Mám pocit, že s věkem ty nejhorší projevy odeznívají. Asi bych to neměla psát, ale na toho nejhoršího šikanátora zabralo, když jsem ho na chodbě ve škole chytila pod krkem a přidržela u zdi. Od té doby dal pokoj. Tak Vám moc držím palce, přeju pevné nervy a vydržte. Bude to lepší. Martina

    OdpovědětVymazat
  11. Šikana je častý problém,Když Terku začali ve škole šikanovat,ředitel se mnou byl rychle hotov,sdělil mi, že v okolí žádná další Speciální škola,zejména pro děti s autismem není..takže si jí klidně můžu vzít a odkráčet,když nejsem spokojená, že dcera odevzdává peníze, svačinky, neunese nějaký ten žďuchanec...tak jsem odkráčela, na soukromou školu o 30km dál a měsíčně jsem platila 3tis.školného....a byl klid,řešil to tenkrát i ombudsman a marně....Erika.

    OdpovědětVymazat
  12. Otázkou je, jestli v tomhle případě má vůbec smysl bojovat za zpětné zařazení do družiny. Co tím získáte? Bude tam Zitě dobře, pomohou jí, budou se tam k ní hezky chovat? Určitě bych nedělala závěr ve smyslu, kdykoliv se ozvu na svou obranu, jsem vyloučena. Spíš, kdykoliv se ozvu určitému typu lidí, takhle to dopadne (moje nedávná zkušenost, s určitým typem lidí se prostě domluvit nelze) , ale s mnoha dalšími lidmi je to fajn, a s těmi se budeme setkávat. Kam jinam může Zituška chodit? Nemáte poblíž nějaké zařízení Montesori/Waldorf typu? Jarka

    OdpovědětVymazat
  13. Dobrý den,
    jaký je důvod vyloučení, má škola právo vyloučit, nepomohl by v družině asistent?
    Vendula

    OdpovědětVymazat
  14. Tak tady není primární problém vyloučení z družiny, ten je až sekunádrní, ale primárním problémem je zde popírání šikany ze strany pedagoga či vychovatelky v ŠD. A to se nesmí nechat. Řešila bych šikanu a až potom družinu. Rozhodně Zitušku bránit jak to jen půjde. Nezúčastněne a bez emocí si na společné schůzce s učitelkou, vychovatelkou ze ŠD, vedením školy a rodičům agresorů všechno vyříkat. Šikanu (fyzickou i psychickou) v její nejhorší formě řeší i policie, při nejhorším bych na setkání s vedením školy a rodiiči agresora použila i tento argument. A Zituška ať vidí, že se jí zastáváte. Každá škola by měla mít preventistu, který řeší právě možnou šikanu. A ještě dotaz, ve škole má šikana jinou formu, zhoršuje se jen v družině? Držím palce, bojujte jako lvice!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano Madlo, je to přesně, jak píšete. Schůzky ve škole již probíhají. A bojuju jako tygřice - o to, aby se šikana dořešila a vyřešila. Myslím, že nakonec to dopadne. A Zitul se strašně ulevilo, když vidí, že jí věříme a že nám to s Honzou není jedno. Vypadá šťastně a spokojeně, což je pro mne největší odměna. J

      Vymazat
  15. Milá Julie, zaznamenala jsem to včera u někoho na FB a je mi zle z té nespravedlnosti. Můžeme vám nějak účinně pomoci? Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  16. Som za boj, určite, my sme družinu vzdali, ale ten hlavný boj v škole, kde ,,blbca,, nechceli nie....
    Aj Mila mi vyhadzovali zo školy pre autistov!!!(zobrali ho tam po mojej ,,intervencii,, do druhého ročníka hoci mu autizmus potvrdili v 15)
    Riešila som nielen šikanu, ale aj týranie od učiteľky až som ho jedného dňa k nej nedala, lebo bol v regrese kôli nej, nechodil už ani na záchod!
    Museli to riešiť na moje pokojné naliehanie a odmietanie, že je on zlý!!!
    Mal ťažkú hyperaktivitu....vraj najväčšiu v hist.det.psych....rozplietali sme ho roky s odborníkmi z psych.a zástupkyňa školy chcela aby odišiel do ústavu kam vraj patrí(a ktorý ona zakladala), lebo to s ním vraj neviem... staré socialistické štruktúry( aj s riaditeľom) sme prekonali pokojne, naliehavo, s podporou jeho odborníkov,lebo na škole som sa stretla s nekompetentnosťou hoci boli špeciálne zameraní... dokonca mu priznali v posledných dvoch rokoch aj družinu, jemu ,,štátnemu,,ako hovorili nebudú dávať asistenciu, musela som ho chodiť na obed vyzdvihnúť (to sme rekonštruovali mimo mesta dom) a asistovať na obede!Ja som bola ale úplne ničená! ale verila som!!!Bez milosti do srdca to nejde!!!
    Posledné roky mal výborných pedagógov, dokonca učiteľka s ním robila dva ročníky matematiky..., výtvarníčka obchádzala výstavy a mal výstavu papierových priestorových modelov aj v SNG v Brarislave....
    Určite byť pri nej, sprevádzať ju, zasadzovať sa za ňu, jej život, pre jej život..., aj pre život ostatných....:-)))
    Myslím na diaľku( i na blízkosť:-))!!!

    OdpovědětVymazat