středa, června 29, 2016

O jedech

Učím Zitisko vařit.

Myslím, že je to velmi důležitá investice do budoucna.

Vybíráme recepty a každý večer vaříme něco jinýho.

Zitisko chystá a já řídím práce.

A u toho vaření mi Zitisko povídá.

Maminko, maminko, já chci být VĚDKYNĚ.

Proběhne mnou taková vnitřní radost jako, že je moc hezké, že se Zitul chce věnovat vědě.

Je to super. Usmívám se.

A jaké vědě, ptám se.

Zitisko přemítá.

Jako co chceš objevit?

Zitisko přemítá a po delší úvaze vážně povídá.

Maminko, maminko. Mne zajímá MECHANISMUS, JAK FUNGUJÍ JEDY.

Jako, jak to funguje, že tě otráví, mami.

Je to moc zajímavý!

To chci prozkoumat.

A jak se jedy dají použít k léčbě bolesti.

A tak.

Ale neboj, mami. Budu opatrná. Nebudu si ty jedy dávat do pusy a tak. Nebudu!

A já si říkám, no, je to super!, ale taky mám strach, aby se Zitisko v rámci jedových pokusů nějak nepřizabilo.

Ale ovládám svůj strach a říkám: super!

A Zitisko povídá TAKŽE TOXIKOLOGIE, MAMI.

Tak to sem píšu, abych to měla zaznamenáno, že se Zitisko dnes rozhodlo stát se toxikoložkou.

Teda doufám, že na ty jedy bude fakt opatrná.

Každopádně jsme si právě vysvětlily, že toxikologické pokusy na živých subjektech, zejména, ale nejenom na mladších sourozencích či kamarádech ve škole, jsou NAVŽDY ZAPOVĚZENY.

7 komentářů:

  1. Ano ano, přesně otázky tohoto typu (jak v těle "fungují" složky potravy, účinné látky léků, jedy...) mě dovedly k chemii :-)
    Těším se, až budu Zitu za nějakých 12 let u nás učit.

    OdpovědětVymazat
  2. Tento svet je Vašim deťom malý....
    ...mňa baví na mojom Milovi, že autista bude asistentom, teda chcel by a...

    OdpovědětVymazat
  3. Přiznávám, že učit vařit dyspraktika mě občas dovádí k šílenství - resp. úvahám o použití jedů v míře více než přiměřené :D Ale - uvádím zde jako zajímavost - hodně autíků zajímá "Jak" co v těle funguje. Dokonce bych řekla, že mnohem víc než ostatní lidi, včetně dětí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezoufejte Jolo! Sama jsem dispraktik, tak znám to o čem píšete z druhé strany. V patnácti to byl děs a hrůza. V pohodě jsem sypala těstoviny do ledové vody a při smažení lívanců málem zapálila byt. Matka šílela, ale nevzdala to (možná i proto. že dělá na směny a potřebovala, aby ji občas v kuchyni někdo zastoupil). Postupně se to ale poddalo. Nejsem sice M.D Rettigová,ale ve 22 normálně uvařím oběd pro rodinu, možná líp než "normální" holky, co ale neprošli tím co já. Dispraktikům všechno ohromně dlouho trvá, ale když už se něco naučí, často to stojí za to.
      Tonka

      Vymazat
  4. Jen tak mimo dnešní příspěvek, chci říct jak Vám Julie závidím, že Vaši rodiče, alespoň podle příspěvků mají Zitu rádi a berou ji takovou jaká je...mě moc mrzí, že musím neustále něco vysvětlovat nejbližšímu okolí a prosit moje rodiče, aby si něco přečetli o autismu atd., aby pochopili, že ten jejich vnuk není jen rozmazlený a nevychovaný fracek, kterého vlastní děda uhodil takovým způsobem do tváře, že měl náš syn modřiny pod očima...Ztrácím někdy už síly... čekají na razítko od psychologa a myslíte, že se pak budou chovat jinak?... Katka
    Děkuji, že sdílíte Vaše denní radosti i starosti...

    OdpovědětVymazat
  5. Taky si myslím :-) Potřebujeme právě takové nadšené a pracovité lidi, jako je Zitul.
    Já tedy nedělám přímo toxikologii, ale každý student na naší škole musí projít laboratorními cvičeními, které učím se svými kolegy.
    Mimochodem, víte, na jaké dvě skupiny se dělí chemici?

    OdpovědětVymazat