neděle, června 26, 2016

Co je a co není integrace

Sedím na Flédě a pozoruju tančícího Zitína. Vedle mne sedí Honza a nadšeně se na sebe usmíváme, protože 1) jsme asi tak tisíc let nikde nebyli spolu, 2) Zitisko tancuje s dětma na jevišti a jde jí to a baví jí to.

Před skupinou dětí i po ní vystupují různé další složky taneční školy, kam Zitín chodí.

Dívám se na ty tanečníky, jak jsou různí. Takoví makoví, malí, velcí, namakaní, nenamakaní, oplácaní, vyhublí, hezcí, ne úplně hezcí, urputní, ležérní, všelijací.

A je mi dobře.

Je mi dobře, protože tahle škola a tihle lidi podle mne dělají pro integraci všech různých divností víc, než spousta školených odborníků.

Poslední měsíce se furt odborně řeší, co Zitisko zvládne a co nezvládne a za co může autismus a za co můžou jiný věci a kdo za co může.

Jsem z toho už tak unavená.

A hle! Tady je to všem naprosto šumák.

Říkám si, že tohle je asi jediný místo, kde je Zitisko opravdu integrovaný.

A co to znamená, být vlastně integrovanej.

Tohle všechno mi běží hlavou, když na pódiu na Flédě poskakuje Zitisko, na sobě cool botičky (HM, protože se dají koupit po internetu, aby Zitisko nemuselo do kšeftu, což nesnáší). A bundička MOSCHINO, kterou jsem přátelé, zakoupila včera v sekáči v centru Brna za 99 korun. Na hlavě kšiltovka.

Zitisko vypadá cool, tancuje cool, děti jsou cool a všichni je povzbuzujou.

A já si říkám, integrace.

Integrace z pohledu Zitína je toto.

Integrace je, když mohu dělat všechno, co ostatní, pokud to zvládnu.

Integrace je, že když něco úplně nezvládnu, ale v zásadě bych to zvládnout mohla, tak mi někdo pomůže.

Integrace je, že nemusím platit víc peněz než ostatní za běžný věci, protože jsem autista. Že neplatím dvojnásobek, jenom proto, že mám někde papír, že mám hendikep.

Integrace je taky to, že se nemusím donekonečně za autismus omlouvat a furt ho vysvětlovat. Každej jsme nějakej. Někdo je víc divnej, někdo míň.

Integrace je, když si můžu dělat divný pohyby, když se mi to líbí. A nikdo mi neříká, že vypadám divně.

Integrace je, když vím, že budu moct dělat všechno s ostatníma, když budu chtít a budu se snažit. Že mi neřeknou "tohle už s náma dělat nesmíš".

Integrace je, že učitel/vedoucí se na mně snaží hledat pozitiva.

Integrace je, že mne nepitvají jako nějaký zvíře.

Integrace je, že mám nárok na stejnou zábavu jako ostatní osmi- či devítiletý děti.

Integrace je, že k rodičům se chovají všichni normálně a permanentně je nezásobujou informacemi o tom, co (potenciálně) určitě nezvládnu.

Integrace je, že mne to baví.

Integrace je, že to baví zároveň i ty ostatní.

Integrace je, že i když se s někým nemusím/e, tak se snesem.

Integrace je, že učitelé/vedoucí učí a snaží se mne vzdělávat/něco naučit, místo toho, aby mne hodnotili, posuzovali a predikovali můj další vývoj.

A z tohoto pohledu je Zitisko na tanečkách DOKONALE integrováno.

DOKONALE.

Děkuju. Upřímně. Děkuju, protože dneska jsem byla při sledování tančícího Zitína šťastná.

2 komentáře:

  1. jj. Dodnes nelituji přestěhování, protože díky němu synek zažívá to, co popisujete, v 99% činnosti (včetně školy). PS: za jeden z "nej" úspěchů považuji, že byl při "průšvihu" potrestán (?) stejně jako ostatní :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jolo zdravím, to je geniální, moc dobrý. S tím trestem naprosto chápu. My to takhle ve škole teď nemáme a mrzí mne to. J

      Vymazat