pátek, května 20, 2016

O muzeích

Zítra je Muzejní noc.

Zítra se nahrne do muzeí miliarda lidí a jeden přes druhého se budou snažit s výskokem prohlédnout to, co mohou prohlížet v klidu a tichu celý rok.

Proto jsem Zitul do muzea vzala dneska.

Byla to odměna, slíbená za to, že dnes nebude žádný průšvih.

A nebyl.

Zitisko chtělo do Technického muzea.

Tak jsem sbalila Jindřicha a vyrazily jsme.

Zitisko si cestou odříkávalo zastávky a neustále mne ujišťovalo, že nejedeme do Komárova, ale přímo na druhou stranu, až jsem se musela fakt smát.

Přijely jsme do muzea. A tam....

Tam NIKDO.

Kromě personálu.

Ani JEDEN návštěvník.

Chápete, ten luxus!

Mít muzeum celé pro sebe!

Tak to jsme dnes se Zitul přesně měly.

Šly jsme do experimentální dílny, kde si děti můžou zkoušet pokusy.

A pán tam Zitínovi hodinu trpělivě ty experimenty vysvětloval.

Zitisko bylo v sedmém nebi a oznámilo mi, že hodlá vyřešit matematický popis chaotického kyvadla.

Na to jí pán řekl, že v tom případě doufá, že ho Zitisko pozve na předávání Nobelovy ceny do Stockholmu, a Zitisko souhlasilo.

Pak jsme šly ovšem někam, kam jsme ještě nikdy nezavítaly.

Ano, oddělení parních strojů a turbín.

Magické to místo.

Přišly jsme tam a na mne padla chmura, protože Jindřich i nadále tvrdošíjně odmítal spát a nadšeně pozoroval za výrazného houkání letadlo zavěšené nad sebou, a za druhé nemohu být Zitul průvodcem na takovém místě, jako je sbírka parních strojů a turbín.

Ale Zitul to vůbec nevadilo.

Když našla Kaplanovu turbínu, začala jásat.

Přišel zase nějaký personál a jásali taky, že se tam našlo dítě, které pozná již z dálky Kaplanovu turbínu.

Pán se mne otázal, zda se Zitisko nějak hlouběji zajímá o turbíny.

Na to jsem reagovala dosti zmateným: "ach ano... holčička.. ano ano... turbíny!!!"

Zitul nadšeně koukala na Kaplanovu turbínu a zeptala se mne, jestlipak poznám turbínu Peltonovu.

Bohužel, moje znalosti turbín jsou hrubě nedostatečné.

Kus kovu jako kus kovu.

Jindřichovi se ovšem turbíny taktéž zamlouvaly a pán se smál, že je to první kojenec, co bude umět rozeznávat turbíny.

Musím jít do sebe. Jelikož obě děti mají rády turbíny, budu se sebou muset něco dělat a konečně si o turbínách něco přečíst.

Potom přišel nějaký pár a z nejasného důvodu si také prohlíželi turbíny, takže nás návštěvníkům tam náhle bylo pět.

Chvíli jsme si povídali ještě s lidmi z muzea, potom jsme se rozloučili s Kaplanovou turbínou a šli jsme domů.

A poučení, co z toho plyne?

S autítkem nechoďte na Muzejní noc.

Běžte den předem nebo den potom.

Budete mít celé muzeum i hodný personál zcela pro sebe.

3 komentáře:

  1. Ahoj Juli, výborne som sa nad týmto kúskom pobavila. A tiež si mi pripomenula, ako sme asi 10 pred Vianocami, keď sa všetci tlačili v nákupáku, vydali do pražskej Zoo a tam bolo prázdno. Cez víkend. Dokonca i pri gorilách. Nechápali sme. A zaprisahali sa, že už nikdy nepôjdeme do Zoo Praha inokedy ako v zime :-)

    OdpovědětVymazat
  2. ...přidám též trošku do tohoto mlýna...Hornické muzeum v Příbrami, kdysi dáááávno, s návštěvou z NDR...Moc hodná a erudovaná paní průvodkyně to nejdříve odříkávála pro nás, česky - a pak totéž německy. Nikde nikdo, tedy si nás náležitě "vychutnala".Nudila jsem se příšerně :-) Podobně - když byli synové malí - jsme narazili v liduprázdném vojenském muzeu na zapáleného kustoda. Tak ať se daří - a hodně krásných zážitků :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Milan mal ,,Deň otvorených dverí,, s kaučkou a vychutnal si to:-)

    OdpovědětVymazat