středa, května 11, 2016

O lískové aleji

Když je člověk přepracován, vypadá to asi takto.

Jdeme alejí.

Honza tlačí kočár.

Já nic netlačím ani netáhnu, protože mi stačí tažení vlastní osoby.

Jindřich z nějakého ne zcela logického důvodu dnes vstal v pět.

Poté hodinu vyžadoval kvalitní zábavu v podobě škrabkání na zádíčkách, muckání, požívání plastových hraček, broadwayských muzikálových výstupů v podání své matky a nošení po bytě.

Poté usnul, přesně v 8:30, kdy už je jasné, že nikdo jiný neusne.

No. Zpět k aleji.

Vlečeme se alejí.

A probíhá následující konverzace (J: já, H: Honza).

J: Krásná alej, co.

H: Jo.

J: Mám ráda jaro... jak je všecko nové... čerstvé...

H: Hm.

J: Jako jak jsou ty lístky takový nový, víš?

H: Jo.

J: Třeba tahle líska.

H: ? Líska? Kde?

J: No tahle líska, jak má krásný lístky.

H: Líska nemá metrový obvod kmene, lásko.

J: Ne, fakt, je to líska... taková větší, chápeš....Prostě velká líska.

H: Ne, fakt, není to líska...Ani velká ani malá.

Jdeme dál do kopečka a mlčíme.

J: No, možná je to habr.

H: Není to habr.

J: Jilm?

H: Není to jilm.

Já: To je pravda, jilm má jiný kmen.

H: Hm.

Já: A co to je teda?

H: Lípa. Lipová alej. Jdeme lipovou alejí.

Já: Aha.

Koukám a opravdu, jdeme už asi kilometr lipovou alejí.

Když prostě dostatečně nespíte, může se vám začít okolní svět poskládán výhradně z lísek.

Líska s jehličím neboli smrk.

Líska s lístky neboli lípa.

Jjj. Všichni jsme takové... lísky....

Tak nevadí.

Vyspím se a svět se mi bude jevit zase trochu více diverzifikovaný.

1 komentář:

  1. Bavily by mě od Vás v tištěné podobě fejetony. I knížku bych si přečetla. Právě v ty dny, kdy má člověk tak trochu dost.

    OdpovědětVymazat