pátek, května 06, 2016

O integraci

No. Řekněme si to na rovinu.

Integrace či inkluze (přičemž sebekriticky přiznívám, že i když to sémanticky chápu jako odlišné pojmy, tak mi to splývá) není pro slabé povahy.

Není pro slabé rodiče, pro slabé děti ani pro slabé učitele.

Období, kdy je to dobrý, se střídají s obdobími, kdy to až tak dobrý zas není.

A všechny to stojí dost sil.

Jestli je podle mne něco ztělesněním inkluzního vzdělávání, tak je to pojem "na sílu".

Myšleno v dobrém.

Ale jede se zkrátka na sílu proti hendikepu, jede se na sílu proti určitým tendencím, které přirozeně vznikají v dětském kolektivu, situaci musí někdo vyvažovat.

Prostě termodynamicky řečeno, k udržení stability tohoto nového stacionárního bodu (tj. toho, že inkludované dítě je řádně inkludováno a nikdo netrpí na žádné straně) je zapotřebí tok energie.

A tok energie zajišťují lidi kolem.

Takže Zitínův pobyt ve škole je teď zajišťován energetickým tokem ze strany pedagogů.

A doma se konzoliduje energetickým tokem ze strany rodičů.

Jde to, ale toky energie jsou značné.

Někdy jsem tak unavená.

A určitě nejen já.

1 komentář:

  1. Mne to tak pomáha, keď to tu nájdem sformulované ,,čierne na bielom,,....cca 30 rokov už...

    OdpovědětVymazat