úterý, května 17, 2016

Nimbus

Stojím se Zitínem před obchodem se zeleninou a vypadá to na déšť.

Zitisko stojí jako přikované.

"Tak spěcháme, Ziti, dělej."

Zitisko stojí dál jako přikované.

"Ziti, co je?"

Zitisko je ztuhlé a vypadá to, že invezívně přemýšlí. Pak se na mne provinile podívá a povídá: "Maminko, já nemůžu utíkat. Protože nevím, jestli je to cirrus nebo nimbus. A jak nevím, jestli je to cirrus nebo nimbus, tak nemůžu utíkat, protože nevím, jestli utíkám před tím cirrusem nebo nimbusem.."

"Ty truhlíku", říkám. "To je jedno. Spíš nimbus. Ale to je jedno, utíkáme domů, abychom nezmokly!"

A Zitisko po cestě vykřikuje: "Běž pryč, nimbusi, běž pryč!". A začne se smát a směje se tak, že nemůže dál utíkat.

A pak se začneme hrozně chlámat obě a tak se chlámeme, až stejně zmoknem.

A namoklý Jindra se pobaveně kouká z kočárku, že má šílenou matku a šílenou sestru.

2 komentáře:

  1. tak to už je vysoce sofistikovaná debata - přiznám se, že jsem si musela dohledat o čem vlastně. O mracích !!!! Vida, jak se člověk na tom Vašem blogu dovzdělá :-)
    Pozdravy Zitě a klobouk dolů !!!
    A Vám gratulace k ocenění. Skoro mi to přijde až příliš...provinční. Dle mého názoru jste minimálně...nadregionální žena :-)
    Monika

    OdpovědětVymazat
  2. Synův důvod proč se v dešti zasekne - neví, zda stihne doběhnout tak, aby byl co nejméně mokrý ... njn - občas ani nepředstírám, že mu rozumím :)

    OdpovědětVymazat