pondělí, května 02, 2016

Maminko, proč jsem jiná

Maminko, proč jsem jiná.

Mami, já nechci být jiná.

Chci být jako ostatní.

Mami, proč ostatní můžou na školu v přírodě a já ne.

Mami a ty jsi taky jiná?

Jsi taky jiná než ostatní?

Jakože jsi divná?

Jako já?

A jsi vědec, protože jsi divná? Teda jiná?

Takoví lidi mají být vědci?

Mami, já hrozně chci být jako ostatní, ale nejde mi to.

Nejde mi to vůbec.

A oni to poznají, že jsem jiná.

No fakt, děti ve škole to poznají.

Už to poznali.


Na některé otázky prostě nemám odpověď... 

13 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Děkuju... já to Zitul taky říkám... děkuju

      Vymazat
    2. Něco podobného mi v tomto věku taky občas říkali, ale bylo to tak nějak k ničemu. Jednak proto, že jsem si dost brzo začala uvědomovat, že to nejspíš říkají "jenom tak", "protože se to musí říkat" a ne proto, že by to tak bylo doopravdy, že to beztak nemyslí vážně, stejně jako většinu všeho, co říkají. A navíc, přišlo mi že lidi mimo rodinu (hlavně ve škole a na kroužcích) daleko víc zajímalo to, že se neumím normálně kamarádit, mám autistické krize (při kterých brečím - to je ostuda!), směju se tehdy když se nikdo jiný nesměje, říkám věci kterým nikdo nerozumí (citace z encyklopedií apod.), divně se pohybuji (třepu rukama, pokyvuji se, točím věcmi) a neumím v klidu sedět.... Prostě že ty věci, které neumím a mám umět, jsou daleko významnější než ty věci, které umím navíc.
      Je to těžké v tom školním věku....tím nechci říct, že v jiném věku by to bylo jednodušší, ale ve školním věku jsou podle mě děti s PAS asi nejzranitelnější. A to i když se o jejich handicapu ví.

      Vymazat
    3. Milá chemičko a co by Vám tehdy bylo pomohlo?

      Vymazat
    4. Co by mi pomohlo? Těžko říct takhle zpětně, ale určitě by mi bylo aspoň o trochu lépe, kdyby se doma i kdekoli jinde věnovalo méně pozornosti autistickým krizím. Já vím, že je to těžké, když u školního dítěte je pláč těžko přijatelný a je tedy snaha jej odnaučit, ale zkusila bych autistické krize brát ne jako vědomé chování, ale jako fyzickou indispozici, protože tou v podstatě jsou. A určitě nepoužívat krize ani jiné věci, které dítě nezvládá, jako zdroj zábavy. Prostě to přejít, jako "stalo se, jdeme dál".
      Myslím, že pomoci by mi mohlo i vědomí, že výsledky mojí práce jsou opravdu někomu užitečné - ne proto, že jsem tu práci dělala zrovna já, ale proto, že zkrátka užitečná a kvalitní je. To mi pomáhá i dnes. Jenom pochválit je málo (většinou tomu stejně nevěřím, pokud nejsem se svou prací spokojena), a ono vlastně ani není potřeba mě chválit, ale potřebuji opravdu vidět, že produkt mojí práce někdo používá, stejně jako produkty práce kohokoli jiného. A že jsou lidé opravdu potěšeni z mojí přítomnosti, že mou přítomnost netrpí jen proto, že musí, protože jsem ten chudák handicapovaný.
      Z vašeho psaní mi vyplývá, že oboje už Zitě poskytujete. Zbývá jen přijít na to, jak to implementovat do školního prostředí.

      Vymazat
  2. Ksždý jsme nějak jiný. Ale s některými druhy jinakosti je holt život náročnější...

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Zitul, neboj, nejsi sama. Každý, i dospělí, chce být někdy jako ostatní; každému je občas smutno, že neumí dělat věci jako ostatní. Nejde to. Ani dětem, ani dospělým. Protože každý jsme originál. Nejsou dvě stejná těla, dva stejné mozky. A to je dobře. Nemohli bychom léčit lidi, létat do vesmíru. Nebyly by krásné domy, obrazy. Nosili bychom stejné šaty a jedli stejná jídla.(fuj).Když to někteří nechápou, jiní jsou vlastně oni. Je to jejich problém. Ne náš. Zdraví tě divná máma jiných dětí.

    OdpovědětVymazat
  4. Naše dítě chodí na ZŠ do speciální třídy. Jeho učitelka říká dětem, že jsou ve třídě "výjimečné".

    OdpovědětVymazat
  5. Mne pomáha výrok z Forresta Gumpa, od jeho matky, a vravím ho i mojim ...
    Milovala ho a povedala mu: ,,Keby Boh chcel stvoriť všetkých ľudí len podľa jedného človeka, vybral by si teba...,,
    Zitík je jedinečná, neopakovateľná, nikto už nie je ako ona!
    :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Zituško, určitě budeš vědkyně, protože máš super nápady! Moc Ti držím palce!
    /A jinak teď běží v TV seriál Most a hlavní postava policistka Sága je taky autistka, hraje ji myslím skvěle./
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  7. Beruška malá. Ale podle vašeho popisu je jiná i ve spoustě ohledů, po nichž lidé touží: je krásná, je štíhlá, má ty vaše krásné hluboké oči (co by za to jiné daly;). Je fascinujícím způsobem chytrá a hluboká...
    Jenže na základní škole je tohle k ničemu. Ach jo.
    Ještě, že má vás.

    OdpovědětVymazat
  8. Ještě jedna věc: obdivuji Zitu, že chce jet na školu v přírodě. Já jsem na ní byla několikrát a kromě té školkové (to byla moje úplně první, tehdy ještě mou jinakost nikdo neřešil) jsem se na ně vůbec netěšila, přestože jsem jinak pobyt v horách a pohybové aktivity milovala. Představa povinného celodenního nepřetržitého družení s dětmi ve mě totiž vyvolávala úzkost i několik týdnů dopředu. V průběhu školy v přírodě jsem se vždy těšila na noc, protože to bylo jediné období, kdy nikdo nekomentuje moje chování a kdy je v pořádku být zticha.
    Kromě škol v přírodě a seznamovacího tábora před začátkem gymnázia jsem na společné pobyty v příslušném věku nejezdila, až v 17 letech jsem byla na letním odborném soustředění.
    Zita už někdy byla na nějakém vícedenním pobytu s dětmi?

    OdpovědětVymazat
  9. Klára Voráčová10. 5. 2016 22:15:00

    Proč nemůže jet na školu v přírodě? Nemůže nebo nechce?

    OdpovědětVymazat