středa, dubna 20, 2016

Smutnej den

Je mi smutno.

Sedím jako každý večer u počítače a pracuju.


Snažím se odpovídat svým studentům na maily.

Vyřizuju korespondenci.

Ale dneska mi to nejde.

Je mi smutno.

Připadám si tak zpomalená.

Nejraději bych si jak malá holka zalezla pod postel a před vším se schovala a před vším utekla.

Což pochopitelně nejde.

Udělala jsem si kávu a ta mi tu teď stydne na stole.

Taky jsem snědla celou tabulku čokolády v očekávání, že moje nálada se zlepší, což se nestalo.

Je dobrý, že je mi tolik let, co mi je.

Protože už naštěstí vím, že takový dny prostě jsou.

Že to není nenormální.

Že jsou úplně stejně normální jako jiný dny prozářené sluncem a smíchem Jindříška a Zitiska.

Prostě to tak je.

Po babičce se mi bude fakt stýskat.

Je toho tolik, co bych o tom chtěla napsat.

Jak krásně se vždycky chovala k Zitul.

Osobně si myslím, že Zitul měla nejraději na světě.

Ze všech lidí.

A když byla Zitul nonverbální dítko, co bezcílně běhá sem a tam, babička nakoupila hromadu kuchařských časopisů se silikonovýma formičkama na vaření.

Pro Zitisko.

A opravdu, Zitul byla nadšená, s formičkama si hrála.

Doteď je máme naprosto všechny.

Jedinou jsme neztratily.

Ani jediný z těch časopisů.

Zitisko je má vzorně složené v pořadači a často si je prohlíží.

Přemýšlím, že babička ve svém značně požehnaném věku v tomto smyslu pro Zitul udělala obrovskou službu, v rámci rodiny byla jejím advokátem. Zkoumala se svou taktéž devadesátiletou přítelkyní, co je to ten autismus. Snažily se tomu přijít na kloub.

Je mi z toho moc smutno, že nic z toho už nebude.

Že už nebude žádnej časopis o vaření.

Ani žádná vtipná historka, protože babička generovala neuvěřitelnou spoustu psychedelických historek.

Je mi to líto, babi.

4 komentáře:

  1. Vaše babička má můj velký obdiv. A na fotce v předchozím článku jí to sluší.
    Třeba právě teď někoho tam na druhé straně baví svými psychedelickými historkami.

    OdpovědětVymazat
  2. Upřímnou soustrast. Víte, když to čtu, myslím, že Vaše babička neodešla. Určitě se musí usmívat, když vyprávíte o Zitul a formičkách. A tak to má být (myslím). I Smutno je dobré.

    OdpovědětVymazat
  3. Upřímnou soustrast...Mé babičce je 92 let a je Vaší babičce podobná.Prožíváme teď s ní všechny těžkosti stáří. Držte se!
    Terezka

    OdpovědětVymazat
  4. Úprimnú sústrasť Júlia, ja som mala takého deda....moc mi chýba...

    OdpovědětVymazat