sobota, dubna 16, 2016

Rozhovor se SUPERŽENOU

Jestli mne něco vytáčí, jsou to rozhovory se superženami.

Vytáčí mne to o to víc, že jsem několika rozhovorů v tomto duchu poskytla a nyní mne hanba fackuje, jen si na to vzpomenu, natož abych to po sobě někdy přečetla.

Naštěstí je superžen všude plno a ochotně rozhovory poskytují do nejrůznějších médií, takže v tom aspoň nejsem sama.

A protože se ty rozhovory podobají jako vejce vejci, uvedeme si zde typický příklad, jak takový rozhovor vypadá.

Je to velmi praktické, obměnit stačí pouze osoby a místní názvy a můžete rozhovor recyklovat, kolikrát chcete.

Takže, jdeme na to.

Ž (Ž jako žurnalista): Dobrý den, superženo.
S (S jako superžena): Dobrý den.

Ž: Moc díky, že jste souhlasila s rozhovorem! Musel to ve vašem nabitém programu být velký oříšek!
S: Ach, to nestojí za řeč! No... můj program je nabitý, jistě... velmi nabitý... nicméně rozhovory poskytnu... když to někomu pomůže... chci hlavně pomáhat... víte..."

Ž: Superženo, to je obdivuhodné! Kéž by bylo více žen, jako jste Vy!
S: Ach ano. Kéž by jich bylo více. Ovšem to není možné, protože jsem natolik unikátní a výjimečná, že jsem pouze solitér. Nicméně často se zabývám myšlenkou, jak by lidstvu prospělo, kdyby bylo víc výjimečných lidí, jako jsem já. Ano. Je třeba pomáhat. Chápete. Lidé trpí.

Ž: Ano, ano. Je to smutné. Mohu si dovolit trochu impertinentní otázku? Prosím jak vše zvládáte? Jak to prostě děláte? Pomáhá Vám někdo?
S: Ach. Je to těžké, víte. Je těžké být tak výkonná. Někdy jsem ze své výkonnosti velmi unavená. Vždy mne ovšem nakopne myšlenka na to, jak pomáhám lidstvu. Proto jsem třeba zrušila spánek. Spánek nepotřebuji, víte. Není třeba, když se zamyslíte, je to jen věc osobní lenosti. Taky jsem ho zrušila všem doma, abychom na tom byli všichni stejně. No a ptáte se, kdo mi pomáhá? Nikdo... opravdu. Naprosto nikdo. S ničím. Netroufala bych si kohokoli o cokoli požádat. Peru, vařím, dělám fyziku, taky astronomii, píšu knihy, beletrii, víte,  vychovávám děti, učím je bezplenkovou metodu, taky stavím dům a studuju dálkově ekologii. Ale nějak to zvládám. Když se chce, všechno jde.

Ž: Opravdu sama i žehlíte?
S: No jistě!!!! Nedovedu si představit, jak bych svému muži vysvětlila, že nežehlím! Cítil by se dotčený a já bych cítila, že přicházím o svou ženskou podstatu.

Ž: Ženskou podstatu, jistě jistě. A v čem ji tedy spatřujete? V žehlení?
S: Víte, já si zakládám na tradičním rozložení rolí. Vědu mohu dělat, ano, ale až poté, co všichni doma usnou. Víte, to je přece řád věcí. Přece nebudu tahat děcko do práce. Takové ženy naprosto odsuzuji. Tedy, odsuzování vlastně nejsem schopna. Jen je mi líto jejich dětí. Chuďátka. Kde by mohla být, kdyby jejich matky netrajdaly po světě a dělaly taky práci až v noci místo spánku.

Ž: Chápeme. A další trochu osobní dotaz, co váš partnerský život?
S: Ano! Můj partnerský život nemůže být lepší! Trávíme s partnerem dlouhé večery romantickými výlety do vinohradů a spa lázní, cestujeme po zámcích, je to krásné!

Ž: Aha. A kdo vám přitom hlídá děti, když vám nikdo nepomáhá? S kým děti pobývají, když jste na romantickém výletu s partnerem?
S: Co si to dovolujete! Chcete říct, že jsem špatná matka???

Ž: Ne!!! To by nás ve snu nenapadlo!
S: No proto.

Ž: Dobře. Raději už k poslední otázce. Co byste doporučila ženám, které chtějí být jako Vy?
S: Tak především je nutné si uvědomit, že NIKDO nemůže být jako já. Nicméně obdivovatelky mám, to ano. Tedy pokud jde o tyto obdivovatelky, mohu jím doporučit zejména to, aby osvobodily svoje vnitřní já. Vzepřely se mužům, kteří je zotročují.

Ž: Aha aha. A jak takové zotročování podle Vašeho názoru vypadá?
S: No to je jasné. Ženy musejí už po staletí vařit, žehlit, rodit děti... vědeckou kariéru mohou dělat maximálně tehdy, když ostatní usnou... Vy nevidíte, jak jsme my ženy zotročené???

Ž: Ach ano, vidíme.
S: No proto.


Toliko k rozhovorům s úspěšnými ženami.

Až najdu nějaký inteligentní rozhovor s osobou, která se chová KONZISTENTNĚ, tak vám sem jistě dám link.
Ž:

6 komentářů:

  1. No mě to moc pobavilo, díky :-) A vybavila se mi vzpomínka na jednu takovou ...superženu. Přednášela nám biochemii a v 1993 kandidovala dokonce na prezidentku (bohužel neúspěšně - naše společnost se tehdá (stejně jako dnes) nebyla s to ztotožnit s ženou takových kvalit na nejvyšším postu). No, to je jedno. Tato paní docentka (jinak docela prima ženská) dávala před těmi prezidentskými volbami rozhovor - přesně podle té Vaší šablony viz. výše. A na dotaz - jak to všechno prosímvás stíháte ??? Odpověděla " Jednoduše. Přes den učím, v noci píšu." No, a tato hláška se pak stala téměř kultovní a na pražské PřF ještě dlouho po těch volbách (tenkrát vyhrál V.Havel) se běžně konverzovalo stylem, ...prosímtě, jak to stíháš ???, ..... normálka, ve dne učím, v noci píšu :-)
    zdravím,
    monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za reakci! No výborně, tady to taky zavedu. Hned to jdu říct Honzovi: Přes den učím, v noci píšu, to nemá chybu:-D zdravím! Julie

      Vymazat
    2. Na jednom ústavu VŠCHT se už mnoho let drží podobná hláška (pochází tedy od muže): "Jaktože nestíháte? Den má přece 24 hodin!" Od chvíle, kdy jsem ji poprvé slyšela, se musím hodně snažit, abych si nevyčítala, že v noci většinou spím (a co teprve sport a věnování se partnerovi), i když naprosto přesně poznávám, že jde o obyčejnou nadsázku. O tom se musím stále znovu a znovu ujišťovat, zvlášť v poslední době, kdy začínám mít pocit, že selhávám. Hold to patří k AS a asi se toho jen tak nezbavím, i když budu chtít sebevíc. Tady asi neplatí, že všechno jde když se chce...

      Vymazat
    3. Nevím, zda vás to uklidní (spíš ne) - ale "chtít stihnout" totéž, co Pepa nebo Manča odvedle, poměrně často postihuje i normály. Kupodivu zvl. ty, co "ovládají" (ve skutečnosti spíš podléhají) sociálním sítím :( Na rozdíl od AS a VHF nemají inteligenci přijít na to, Kde je problém

      Vymazat
    4. Vím, co máte na mysli, ale snahu stihnout vždy to co ostatní jsem odložila už před časem, nemělo to cenu, pokud jsem měla zrovna horší období, vedlo to jen k výčitkám svědomí a dalšímu poklesu výkonnosti.
      Teď se jen snažím zvládat to, co je požadované na mé pracovní pozici a to, na co mám schopnosti. A právě v tom mám pocit, že selhávám. Ale možná je to jen tím, že se chci stále zlepšovat.

      Vymazat
  2. Přiznám se, že podobné nečtu. Zásadně. Ale - až najdete:"inteligentní a konzistentní" - udělám výjimku :) PS: co mě na těhle věcech děsí je fakt, že je některé dívky-ženy berou vážně a snaží se tak žít :(

    OdpovědětVymazat