čtvrtek, dubna 14, 2016

O paleolitu

Můj otec zastává pozoruhodnou myšlenku, že nejlépe se lidstvu žilo v paleolitu.

No ano.

Člověk pobíhal po venku, lovil, jedl maso opékané nad venkovním ohněm, provoněné jehličím (alespoň táta je toho názoru, že bylo provoněné jehličím).

A ten lov, to je prostě zábava.

To se nedá s nějakým neolitickým otročením na gruntu bez garance výsledku srovnat.

V paleolitu měli lidi dle táty spoustu zábavy, pobíhali po lese, číhali na zvěř, opékali a jedli flákoty masa a měli obecně méně nemocí.

Je to pozoruhodný názor, hlavně ve světle toho, že Y haploskupina mého otce vyšla jako jakási paleolitická varianta, což ale vlastně není žádná překvapivá informace.

Když má člověk paleolitického otce, má tak nějak ten paleolit celý raději.

Často na paleolitické doby myslím.

Zábavné pobíhání po přírodě bylo určitě fajn, ale přežití skupin bylo zásadně závislé na OCHOTĚ SE DĚLIT.

Ne všichni mohli lovit.

A ti co lovili, se s ostatními museli podělit. Anebo nemuseli a ostatní pomřeli.

Já vím, já vím, jsou to plané spekulace.

Ale tak zábavné!

Často si při obědech s kolegy či rodinnými příslušníky v hlavě představuju, jak bychom vypadali v paleolitu či neolitu.

Kdo by se s kým o kýtu kvalitního srnčího rozdělil a kdo ne.

Vůbec dělení o jídlo je jeden za základních a stále funkčních principů lidských společenství.

Baví mne domýšlet to do zajímavých extrémů.

Například když jsem si u oběda objednala divný jídlo a Honza si ho se mnou vyměnil.

To bylo moc hezké a myslím, že bychom to tak udělali i v paleolitu a naši potomci by tím pádem měli větší šanci přežít, protože by měli silnější matku.

Další pozoruhodný poznatek, co jsem učinila, je, že s paleolitickou povahou jsou lidé schopni větší solidarity než s neolitickým příštipkařením. Nebo velkorysosti.

Pozoruhodný taky je, když vám někdo tvrdí, jak děsně vás miluje, ale nesdílí s vámi ani půl rohlíku. Jojo. Znám takový případy.

Nebo když vám třeba partner nějaký jídla jen tak z plezíru zakazuje.

To není solidární, z hlediska přežití lidského kmene, a obvykle to signalizuje dost velkej problém.

No a dnes mi z ničeho nic Honza donesl na oběd zvenku moje milované nudličky a la Stroganof a já jsem si to vyložila tak, že se máme děsně moc rádi, a mám z toho obecně velkou radost.

Takže mu asi uvařím dobrou večeři a každý v této paleolitické rodině bude něco hryzat a bude klid:-)

0 komentářů:

Okomentovat