pondělí, dubna 11, 2016

Kolik lidí na jedno mimino

Myslím, že jedním z naprostých omylů západní civilizace je názor, že dítěti je nejlíp, když je celý den (samo) s matkou.

Nic proti tomu, být s matkou.

Být s matkou je fajn a děti to povětšinou důrazně vyžadují.

Ale zcela patologické se mi zdá, aby matka byla celý den s dítětem takto sama doma.

Sama přebalovala, sama mluvila s mrnětem, sama ho chovala, pak šla sama nakoupit, sama si uvařila, sama kojila (no dobře, to nikdo jiný nezastane, uznávám) a sama čekala, až navečer přijde partner.

To mi přijde jako týrání. Fakt.

Povětšinou stále někde s Jindrou trajdám a setkávám se s pozoruhodnými názory, že chlapeček musí být unaven, že já musím být mrtvá a podobně.

Omyl!

Nejmrtvější jsem, když jsem celý den sama doma s Jindřichem.

To jsem učiněná zombie.

Když jdu ven mezi lidi, klidně do práce, tak jednak obědvám, protože ostatní chtějí taky jíst, jednak se Jindřich rád nechává pomuckat od jiných osob, což mi dá prostor na relaxaci.

Já si odpočinu a Jindra se učí, že existujou i jiní lidi a že povětšinou nejsou nebezpeční.

Takže výlety do práce jsou pro mne relaxace. Fakt.

Na péči o dítě je potřeba víc lidí než jedna ztrhaná matka. Či ztrhaná matka se ztrhaným otcem.

A to mluvíme o dítěti, které je (doufejme a předpokládejme) zdravé.

Na péči o dítě s hendikepem či speciálními potřebami je potřeba celá vesnice, jak praví jakési to indiánské přísloví.

Poslední dobou velmi často přemýšlím nikoli o auti dětech, ale o jejich rodičích.

Jaké jsou jejich potřeby.

Kdo jim pomůže.

Chystám o tom obsáhlý příspěvek.

O respitní péči, stacionářích atd.

Coming soon!


2 komentáře:

  1. Ano, ano, třikrát ano! Matka izolovaná od společnosti, zavřená mezi čtyřmi stěnami pouze s dítětem je adeptem na brzké nervové selhání. Pokud může matka alespoň na chvíli do práce, mezi lidi, klidně si jen na pár minut "odpočinout" od dítěte, je to super. Ne nadarmo bylo největší evoluční výhodou osvědčenou po staletích pečovat o děti v tlupách. Ať se jednalo o člověka neolitického, či o spoleném bydlení mladých rodičů s prarodiči, kteří již byli v důchodu. Momentálně však většina babiček ještě pracuje, a pokud ne, prvorodičky už jsou tak staré, že jejich maminky samy potřebují pomoc. Je to těžké. Tak držím palce a odpočívejte, co to dá.

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Juli, ja to mám rovnako. Každý deň niečo s deťmi podnikáme a deti sú maximálne spokojné. Našťastie máme v okolí kopu ihrísk a krúžkov a teraz, keď sú väčšie, robíme výpravy so spriaznenými maminkami do CHKO, ktoré máme hneď za domom. Taká lesná poobedná družina :-) Keď sú choré a sme doma, môžem vymýšľať čo chcem, ani ich to nebaví, byť celý deň doma.

    OdpovědětVymazat