pátek, dubna 15, 2016

It's not what it looks like

Nic není, jak vypadá. Nebo jenom někdy.

A důležité je, jak jsou věci doopravdy.

Když se mne teď kdosi ptal, co bych doporučila auti rodičům, nejdříve jsem tazatele upozornila, že nejsem žádná autorita přes autisty.

Jsem autorita přes spoustu věcí, třeba příčiny nemocí, ale fakt ne přes autisty.

No a z pozice jednoho svého malého a docela omezeného života mohu doporučit jen jediné: šetřte se silami.

Je to běh na dlouhou trať.

Musíte vydržet.

Musíte to přežít.

I když vaše dítě bude vypadat chvílemi v pohodě.

Tak moc v pohodě, že bude vypadat pro ostatní třeba až NEUROTYPICKY.

Tak mějte na paměti, že IT'S NOT WHAT IT LOOKS LIKE.

Běžné pokroky vás budou stát mnohem více sil.

Budete nacvičovat s dítětem věci, o nichž jste netušili, že je vůbec nacvičovat lze.

Budete se snažit porozumět člověku, který ne vždy vypadá, že o to stojí (i když já jsem uvnitř přesvědčena, že stojí).

Některý typ interakcí ze svého potomka nikdy nedostanete, posléze se naučíte toho neželet, ale mnohokrát vám to během času bude líto.

Takže dobře jezte a hodně spěte, pokud to jde.

Sportujte.

A šetřte se silami.

A nedojímejte se na fotkami všech svejch známejch na facebooku, protože ideální rodinky mají často v čele otce tyrana, ideální matky pijou za svých osamělých nocích šnaps a ideální dětičky jsou někdy pěkní spratci.

It's not what it looks like.

To mějte na paměti stále.

3 komentáře:

  1. můžu? Nezapomínejte Žít, protože nejste "jen" autirodič, ale stále Člověk. Amen

    OdpovědětVymazat
  2. Mám tu istotu a úľavu keď tu nájdem presné formulácie dejov, ktoré sa dejú a ja ani neviem zoradiť pojmy, to kvôli tej inej príčinnosti a že sa mi prieči?!
    Paradox je , že mi žijeme ,,človeka,, v autimame...
    Neviem si vysvetliť u svojich dospelých autíkoch, najmä u dcéry, dcér.., že po celoživotnom samoobslužnom nácviku,žijú ako prasce...hoci vonkajší svet už majú v sebe slušne zrovnaný...
    Napadá vás niečo Júlia?

    OdpovědětVymazat
  3. Jj, děkuju! Přesně tohle jsem potřebovala číst. Mladší synek má nevyléčitelné autoimunitní chronické onemocnění kloubů a navíc oboustrannou vadu sluchu, kterou se nám podařilo pozdě odhalit. Je nesmírně inteligentní, ale občas si připadám jako papoušek zmutovaný s vychovatelkou, protože se denodenně soustředíme na rozvoj řeči. Je to bojovník, ale i ty malé krůčky jsou vykoupeny nesmírnou prací. Jsem doma, tady to na mě padá a sažím se získat si práci. Jenže matce, byť se dvěma VŠ tituly, ale s malými dětmi (a jedním se specifickými potřebami) se práce shání fakt obtížně. Tak jsem si aspoň uvědomila, že tu neplacenou práci zvládám asi fakt dobře. Díky :-)

    OdpovědětVymazat