neděle, března 20, 2016

Vzkaz v láhvi pro Zitína


Poslední dobou hrozně moc přemýšlím o tom, co bych vlastně chtěla Zitisko především naučit.

Do života.

Co je ta esence toho, co ode mne Zitisko vlastně potřebuje.

V čem potřebuje tu zásadní pomoc.

A myslím, že to tkví v tom, že Zitisko se musí naučit spravovat vztahy.

Každému, opravdu každému, se někdy něco nepovede.

Někomu ublížíte.

Někomu neporozumíte.

Někoho urazíte.

Ale je třeba se naučit to vyřešit.

Je to vitálně důležité, protože jinak nikdy nepoznáte tu radost z odpuštění a velkodušnosti druhé strany a nepochopíte, jak vypadá, když vás má někdo doopravdy rád.

Myslím, že v tomto je opravdu platný koncept křesťanské Boží milosti.

Že vám prostě tou milostí je odpuštěno.

A že ta milost nezáleží na vás. Že se odpustí opravdu komukoliv.

Je to naprosto úžasný koncept.

Kromě odpuštění sfér tu ovšem máme i docela obyčejné odpuštění lidské.

A to se Zitínem nyní intenzívně řešíme.

Zitisko totiž v odpuštění nevěří.

Nevěří, že někdo chce něco napravit.

Nerozumí tomu.

A já bych jí to tak moc chtěla vysvětlit.

Protože se obávám.

Obávám se, že svět, který si vytvoří bez odpuštění a milosti, bude hrozně krutý a nesmlouvavý.

Především k ní samé.

Odpouštět ostatním má obrovskou cenu i v tom, že víme či alespoň doufáme, že může být odpuštěno i nám.

Zážitek velkorysosti druhých je unikátní životní zkušenost, která dělá život opravdu lepším.

Ale musíte se naučit to odpuštění přijmout.

Jinak žijete ve světě krutém, nepředvídatelném a nesmiřitelném.

Můžete si člověka, se kterým se vám to "nepovedlo", navždy vyblokovat na všech úrovních komunikace osobně a později i na sociálních sítích. Je to tak jednoduché. A pokud nevyvinete nějaké úsilí k tomu, aby se to spravilo, tak se to prostě nespraví a bude to tak navždy.

Odejít z něčeho, co se aktuálně nedaří, je jednoduché.

Spravovat to je složitější.

Ale často to způsobí, že to nové, spravené, je lepší než to původní.

Tak proto bych chtěla, aby mi Zitisko uvěřilo, jak to s tím odpuštěním je.

5 komentářů:

  1. Mám opačný problém. Synek "promíjí" (odpouští) komukoli cokoli :( Což taky není pravé ořechové.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám (29 let, Aspergerův syndrom) ten samý problém, přesněji řečeno - promíjím cokoli komukoli kromě sebe. Sobě neprominu prakticky nic. Zatímco přešlapy druhých lidí komentuji slovy "stane se", sebe za stejnou chybu zatratím málem navždy. Mám asi základní atribuční chybu naopak.

      Vymazat
  2. Odpouštění je v životě důležité, pro obě strany...té, která odpouští i druhé přijímající odpuštění. Dlouho můžeme mít s pocitem křivdy, ale více by nás trápilo např. svědomí, že jsme neodpustili a někdo například umíral s pocitem, že ublížil, ale nedočkal se odpuštění...Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Jak je na tom Zita s odpuštěním sobě samé? Umí to, nebo taky nevěří, že může něco napravit?

    OdpovědětVymazat
  4. My z milostí žijeme, nielen z odpustenia...dokázal to aj autistický syn, je to zázrak!

    OdpovědětVymazat