pátek, března 11, 2016

O porcelánu a tak

Myslím, že abstrakce v mém životě je místy až příliš.

A hodně mne zaujala debata v pondělí s jedním kolegou, již postarším pánem, který mi vyprávěl, jak si jako dítě myslel, že jeho rodiče jsou flákači, protože JE NEVIDĚL PRACOVAT. Zato babičku a dědečka pracovat vídal a často jim pomáhal.

Ano, přemýšlím, co si Zitisko odnáší z toho, když mne může pozorovat při práci. Co na tom lze napodobovat. Co chcete napodobovat na práci na počítači? Maximálně by mohla hrát hry. A tomu moc nefandím.

Proto se systematicky snažím před Zitínem něco vyrábět. Vařit. Nebo tvořit nějaké umělecké strašnosti. Aby něco vznikalo. Něco hmatatelného. Něco hmatatelnějšího než vědecké teorie, které je těžké si představit.

Včera jsem Zitína vzala na vernisáž výstavy Maxima Velčovského "Vše za 39".

Byl to super počin, protože Maxim Velčovský je designér, a vytváří tedy VÝROBKY.

A výrobky jsou uchopitelné a hmatatelné.

A dnes jsem v rámci relaxace a prevence mateřské imploze ("již doma nevydržím ani pikosekundu") dostala od Honzy dárek v podobě dvou hodin na účast na autorském workshopu s Maximem Velčovským.

Bylo to super. Maxim Velčovský vykládal o tom, jak tvoří, tak trochu o historii designu, a mne to šíleně bavilo, protože to bylo o porcelánu a uměleckém sklu, což mne fakt hodně baví.

Hned po příchodu domů jsem si začala rozkreslovat návrh vlastního porcelánového servisu. Už je to dokončit, najít někoho, kdo to vyrobí a mohu do výroby. No nic. Ale jako činnost super!!!

Ovšem jak jsem tak sledovala toho Maxima Velčovského, zdál se mi hrozně povědový.

Mluvením, držením těla, vším.

A pak jsem na to přišla!!

Maxim Velčovský je totiž binární kopií mého otce zamlada.

Zde pár fotografií.

Možná to z nich úplně nevyplývá, ale ta podoba tam prostě je a značná!

Tedy:

Můj (vážný) táta:

Se mnou.

A zde Maxim Velčovský.

Nebo tady.

Tady opět táta.

Zkrátka nevím no.

Podoba značná.

Ne že by to mělo něco znamenat, ale fakt mne to pobavilo.

No uznejte. Když si odmyslíte ty vlasy.





1 komentář:

  1. Milá Julko, no jasně! Je to tam!!! Ta podoba se prostě nedá přehlédnout :-). A tak geniální preventivní dárek, to je skvělé. Vytváření je potřeba. Hlavně to, u kterého je člověk v určité vnitřní hlubině - ponořený, zaujatý. Můj děda takto ponořen dělal domácí sulc. Fascinovalo mě to jako dítě a asi proto jsem se nikdy neuchýlila k vegetariánství. Taky vyřezával z pecek od broskví malinké košíčky a lodičky. U vás mě fascinuje ten ubrus od Ziti. Moc vás zdravím, Š.

    OdpovědětVymazat