úterý, března 15, 2016

O mojí sestře

Myslím, že lidi by měli mít fakt víc dětí.

Víc dětí značí víc sourozenců.

A víc sourozenců je obvykle víc zábavy i kreativních počinů.

A taky celoživotního přátelství.

I když se to může nepovést, já vím.

Ale příliš mnoho sourozenců je zas málo pozornosti rodičů.

Takže tak nějak akorát sourozenců je potřeba.

Každopádně je vysoce pravděpodobné, že nikdo nemáte tak super sestru jako já.

No, možná máte, ale moje ségra je opravdu jedinečná.

Neznám tak nápaditého a vtipného člověka, jako je moje ségra.

Někoho, kdo by dokázal s takovou lehkostí pracovat se slovy i vizuálními obrazy.

Myslím, že kdyby moji sestru obklopoval ansámbl lidí, co by jenom ty nápady sbírali a uváděli do praxe, tak by byla miliardářka.

Opravdu si to myslím.

Sedím na obědě, piju kafe a poslouchám ji.

Baví mne to.

Baví mne, jak rozvíjí věci.

Baví mne její kritický pohled na svět, který má v sobě zároveň ale i jakousi sebeironii a vtip.

Baví mne, že do své kreativity dostane i přísná fakta, takže se pak nejedná o nějaký nesmysly odtržený od reality.

Já bych to takhle neuměla.

Baví mne to strašně moc.

A ještě ke všemu je to moje ségra!

Jsem na ni hrdá.

Ségra novinářka.

Ségra scénaristka.

Pokud kupujete časopis 100+1, čtete její články.

A žádná jiná ségra-teta než Katul by v Zitínovi nepěstovala od útlého věku zálibu v robotice.

4 komentáře:

  1. to je hezké vyznání :-)
    Já ségru nemám, ale moje dcery mají ségry, takže to sleduju z rodičovské pozice a teda Vám povím, občas z toho nemám žádnou radost..... Tak jsem se chtěla zeptat, když Vám a Vaší sestře bylo .... náct, taky jste měly tak supr vztahy, jako teď ???
    Předem díky za odpověď a zdravím do Brna,
    monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, milá Moniko, nene rozhodně jsme neměly vždycky ideální vztahy, ale věk to srovnal, a taky to, že člověk v tom svém sourozenci najednou spatří jiskřivou kvalitu, kterou mu nikdo jiný na světě nedá... Takže cesta k hlubokému a krásnému vztahu byla lemována řadou turbulencí, nebojte. Zdravím! Julie BV

      Vymazat
    2. "ale věk to srovnal..." - tak to jste mi udělala radost, milá Julie :-) děkuji za naději a za příslib.... Jinak, kdybych si někdy v budoucnu mohla přečíst podobně citově zabarvené vyznání z pera mých dcer, jako matku by mě potěšilo velmi, že moje výchovné ambice (a zbožná přání) nevyšly úplně vniveč :-)
      Monika

      Vymazat
  2. To je hezké :-) Jsem si jistá, že obě Vaše děti taky za pár let řeknou "Mám super bráchu./Mám bezvadnou ségru."
    Také doufám, že až budu mít děti, tak nezůstanu u jednoho, aby měly možnost zažít to sourozenectví. Já bohužel žádnou takovou ségru nemám, nemám ani bráchu, mojí mamince nebylo dopřáno mít další děti, takže vlastně moc nevím, jaké to je. Mám naštěstí super sestřenice (jedna z nich mi v raném dětství nahrazovala sestru, byly jsme spolu prakticky každý den u naší společné babičky) a taky jednoho super bratrance. Myslím, že i díky nim (tedy díky častému kontaktu a komunikaci s nimi) jsem dnes tam, kde jsem, díky nim jsem své dětství nemusela trávit jen s dospělými nebo o samotě (kamarády mimo rodinu jsem si našla až v pozdější pubertě) a můj sociální vývoj úplně nestagnoval.
    Na závěr musím říct, že se mi moc nelíbí slovo "jedináček", přijde mi to už skoro jako název špatné vlastnosti.

    OdpovědětVymazat